Víte někdo, kde jsou Toulovcovy maštale a co je geocaching?
2. 7. 2010
Stejně jako ostatní třídy Open Gate vyrazila koncem června na školní výlet i tercie. Cílem výletu byly Toulovcovy maštale, o kterých nikdo z terciánů nikdy neslyšel, a ti nedůvěřivější dokonce tvrdili, že ani neexistují, že si je třídní učitel pan Kašpar prostě vymyslel.
Nuže, existují! Nedaleko Litomyšle se nachází stejnojmenná přírodní rezervace, kde říčka Novohradka a její přítoky vytvořily malebná údolí lemovaná pískovcovými skalami a nejmenší skalní město u nás. Skály, říčky a lesy obývají vzácní živočichové i rostliny. Také památky v okolních obcích stojí za prohlídku.
Protože jsme do batohů přibalili GPS navigace, zasvěceným bylo jasné, že jsme do Maštalí přijeli odlovit i nějaké poklady. Geocaching si už také u nás získal své příznivce. Ti po výletu přibyli i mezi terciány. Je však třeba poctivě přiznat, že přibližně ve stejném poměru přibylo i mudlů…
Po náročném přesunu z Babic, kdy jsme vystřídali všechny možné druhy přepravních prostředků (auto – vlak – autobus – pěšky), jsme dorazili do chatové osady v Hluboké u Skutče (49°50'14.341"N, 16°4'47.973"E ). Po ubytování jsme se vydali na první výlet spojený s lovením „kešek“ do pivnice, ehm, tedy vlastně do Pivnice. Pivnice jsou dvě hluboké pískovcové rokle, jimiž za dešťů protéká potok. My jsme to štěstí měli, a protože pěšina vede dnem obou roklí, za chvíli těm méně opatrným čvachtalo v botách, na konci pak všem. Naše výprava se v ústí rokle rozdělila na dvě skupiny, každá měla za úkol nalézt indicie a s jejich pomocí finální souřadnice pokladu. Ani jedna skupina bohužel nebyla úspěšná – „džípíesky“ ukazovaly, že finálka je opačným směrem, než kterým se ubíraly naše kroky. Škoda, „keška“ to byla krásná, ale my jsme už spěchali do tábora na večeři. Paní Švandová, domácí, vařila skvěle a hodně, zasyceni se cítili i jinak bezední David Jaroš a Eliška.
Druhý den byl z hlediska geocachingu úspěšnější. Mudlové z naší třídy si nejprve prohlédli pískovcové skalní obydlí ve Zderazi a napásli se třešní, „geokešeři“ zde ještě stihli vyzvednout tematickou „multikešku“. Pak nás čekal dlouhý pochod po stopách loupežníka Dudychy přes borůvkové plantáže do nitra Toulovcových maštalí a odlov Earthcache - Kolumbova vejce. A taky pozdní oběd na Polance a dlouhý návrat do osady. Po večeři jsme si užili táborové hry a po vyprávění strašidelných historek u táboráku i stezku odvahy. Absolvovali ji téměř všichni. Shodně tvrdili, že se vůbec nebáli. My strašící ale víme své. Strach zaháněli zakázanou baterkou, hlasitým zpěvem, často téměř řevem nebo klackem. Usnout se jim podařilo až dlouho v noci.
Poslední den jsme se rozloučili s paní Švandovou a navštívili Litomyšl s nádherným zámkem, který je považován za perlu české renesanční architektury. Ačkoliv Litomyšl skrývá pěknou řádku zajímavých „kešek“, z časových důvodů jsme si je museli nechat ujít a zamířit si to pro vysvědčení do Babic.
Myslím, že výlet si náramně užili všichni zúčastnění. A už se těšíme na další výlet na nějaké „neexistující“ místo.
Ještě ke druhé otázce v nadpisu. Co je to tedy vlastně geocaching?
Geocaching je hra.
Geocaching je, když s GPSkou dokážeš určit svoji polohu pomocí zeměpisných souřadnic, nalézt místo určené souřadnicemi a využíváš těchto svých dovedností k hledání skrytých pokladů.
Geocaching je, když jako blázen lítáš s GPSkou po lese, o nejmenší odchylky se přeš se zasvěcenými a přístroj chvatně schováváš před mudly.
Geocaching je, když se dokážeš hrabat v písku kvůli černé krabičce od kinofilmu.
Geocaching je, když máš radost, že po celodenním bloudění najdeš krabičku se sešitkem a tužkou, kancelářskou sponkou, psí známkou, duhovou kuličkou, ořezávátkem a malinkým autíčkem.
Geocaching je, když objevuješ a poznáváš místa a věci, které bys jinak asi minul bez povšimnutí.
Geocaching je prostě fajn.
Chceš-li vědět víc, podívej se sem: http://www.geocaching.cz/.
Fotogalerie je k nahlédnutí zde.
- Michal Kašpar -
