​Berlín, jaký je

Minulý týden dostala německy (ne)mluvící septima jako odměnu za pilnou práci příležitost zajet si do hlavního města našich sousedů, Berlína. Do Německa jsme se vydali pohodlným prostředkem hromadné dopravy - vlakem. (Pozn.: Pětihodinová cesta postačí k vyposlechnutí větší části diskografie německé folkové kapely Rammstein, což je - přes veškeré námitky pana Udatného - naprosto legitimní způsob, jak si před zkouškou ohněm procvičit němčinu.)

Stanice berlínského Hauptbahnhofu nás překvapila hodinami, které měly dokonce sekundovou ručičku, na což nejsme z Prahy zvyklí. Zde nám, vzhledem k přesnosti Českých drah, stačí pouze ručička hodinová, někdy však i pouhý kalendář. Ručička, která se pohybuje každou sekundu, pro nás byla velkou neznámou.

První cesta směřovala na naši domovskou Ziegelstraße, kde jsme se ani nestačili ohřát a už jsme vyšli prozkoumávat krásy Berlína. Na základě vlastních zkušeností můžeme říct, že místní pamětihodnosti jsou snadno dostupné. Při našem prvním questu, jehož cílem byl legendární currywurst, jsme se takto náhodou objevili na Checkpoint Charlie, což jsme shledali značně ironickým, neboť jsme vlastně jenom chtěli na véču a jen tak mimochodem narazili na stěžejní místo evropské historie.

Další dny probíhaly dle pevného rozpisu a na jeho základě jsme, občas i neplánovaně, prošli všechny nejdůležitější berlínské pamětihodnosti, od muzea Pergamon přes proslavený Bahnhof ZOO či budovu Reichstagu až po East side gallery, kde jsem dostal soukromou přednášku o historii Berlínské zdi od samotného pana Udatného. Obzvláště nezapomenutelný byl výjezd na téměř čtyřsetmetrovou televizní věž, pod níž jsme se opět náhodou objevili na cestě k jakémusi poutnímu místu komunistické mládeže, soše Karla Marxe a Bedřicha Engelse. (Místo jsme navštívili pouze z ironie, nebojte.)

Jak naznačeno, Berlín jsme prošli křížem krážem a naše toulavé boty nás zavedly na místa, na něž jsme ani nepomýšleli. Ke všemu napomohla i vyhlášená city-rallye, v jejímž rámci jsme měli například vyzpovídat místní studenty práv, jak se jim v Berlíně studuje a daří. Za nejpůsobivější zážitek našeho “tripu” osobně považuji zaměstnankyni ve vyhlášeném stánku Curry 36, která měla logo firmy vytetované na zápěstí a dobrý currywurst s hranolky vám za čtyři eura padesát připravila do dvaceti sekund od zadání objednávky. Zlaté berlínské ručičky. Eurový trinkgeld byl málo.

Berlín všechna naše očekávání předčil, a my můžeme jen doufat, aby se pan Udatný s paní Barnes slitovali a vzali nás opět za rok. Děkujeme jim za organizaci a naplňující program, stejně tak jako škole za podporu.

Matyáš Bosák