​Francouzština v centru Prahy

Když se učíte cizí jazyk, nejlepší cestou, jak ho ovládnout, je odcestovat do dané země a denně konverzovat s tamějšími lidmi. Velmi často se však stává, že z různých důvodů, ať už časových, či finančních, odjet do zahraničí nemůžete, obzvláště v rámci výuky. Jenže podstoupit půlhodinovou cestu vlakem do Prahy možné je a přesně to jsme také pod vedením paní Trnkové a Perekopské udělali. Nelekejte se, v pražských ulicích jsme nelovili francouzsky mluvící turisty, i když jsme při cestě na několik narazili, ale vypravili jsme se do zajímavého komplexu budov nedaleko Václavského náměstí, který nese název l’Institut français.

Den zasvěcený francouzštině jsme začali seminářem s rodilým mluvčím. Sextáni absolvovali kurz věnovaný divadlu, studenti septimy a oktávy si povídali o francouzské etiketě. Semináře byly zajímavé, zábavné a velmi poučné, po informační i jazykové stránce.

Tím náš program v Institutu neskončil. Z horních podlaží jsme se přesunuli do spodního patra, kde se nachází Kino 35, promítací sál Francouzského institutu. Film Une bouteille à la mer, v překladu Láhev v moři,jsme měli již vybraný, tudíž nezbývalo než se pohodlně usadit a promítání mohlo začít. Děj francouzsko-izraelského snímku se odehrával na pozadí konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Ovšem válka nebyla to hlavní v hledáčku kamery; film sledoval osudy dvou mladých lidí, Tal, Francouzky žijící v Izraeli, a Palestince Naïma. Nikdy se nesetkali, přesto se stali přáteli. Jak? Díky vzkazu v láhvi, který Tal hodila do moře potom, co v kavárně kousek od jejího domova došlo k atentátu. Hned na začátku filmu jsme si ale všichni, včetně našich učitelek, prošli šokem: „Jakto, že ničemu nerozumím?!” O cizí jazyky tu totiž nebyla nouze, kromě francouzštiny nás film vystavil i angličtině, arabštině a hebrejštině. Vše bylo naštěstí náležitě otitulkováno, jinak by se v tom jeden vůbec nevyznal.

Návštěva Francouzského institutu přinesla své ovoce, kromě kupy nových slovíček, kulturních znalostí a zkušeností z rozmluvy s Francouzi jsme zhlédli zajímavý a inspirující film, k čemuž se pojí ještě jeden zážitek: v celém kinosále jsme byli úplně sami!

Karolína Hrabalová