Kvarta B v ČT

Čtyři páry očí se soustředí na hodiny ve třídě paní Adamové. Když se minutová ručička pohne, je 8:55 a všichni začnou ihned balit věci. Je 4. 10. a celá kvarta B jede na exkurzi do České televize. Když se sbalíme, nasedáme do autobusu a vydáváme se na cestu na Kavčí hory. V autobuse celou cestu vládne chaos. Eliška a já víme, proč jsme si raději sedly dopředu. Tentokrát však kluci ani nezpívají, ani nepouští zvuky pralesa, tak co to bude nyní? Hm – objednávka pizzy. To už radši ten zpěv. Navíc chvíli poté, co pan Lehovec málem nabourá do auta parkujícího napůl na silnici, začínají kluci ťukat na okno, za což sklidí obscénní gesto od řidiče kamionu, jemuž bylo ťukání určeno. Raději jsem se schovala za moje vlasy. Na Elišce bylo vidět, jak se v duchu modlí.

Konečně dorážíme na místo. Vycházíme z autobusu a hromadíme se přímo před vchodem. Vzápětí se objevuje jakási paní se záměrem jít dovnitř. Zjišťujeme, že paní nemá magické schopnosti projít davem, tak ji musíme pustit. Paní Pětiletá následně říká, že také můžeme dovnitř, což je moment, kdy zjišťujeme, že tuto schopnost nemá ani nikdo z nás. Když se nám všem konečně povede dostat se poměrně úzkými dveřmi dovnitř a vyřídí se veškeré potřebné formality, jdeme dále za panem Břetislavem, který nás prý bude provázet. Dovádí nás až do prostorné místnosti se sedačkami jako v kině, velkou obrazovkou, mnoha kamerami a také různými rekvizitami, jako jsou třeba kloboučky. Vzápětí se dozvídáme, že si exkurzi na tento den domluvila i nějaká třída z Uherského Hradiště. Ta už ostatně přichází do téže místnosti a usazuje se co nejdále od nás. Dále přichází i paní Eva Adamová, což pan Břetislav okomentoval „vtipem“, že má doma ráj. Chvíli ještě povídá a pak nám pustí čtrnáctiminutový dokument o veškerých kanálech ČT. Když dokument skončí, oslepeni náhlým světlem se všichni vypotácíme z místnosti a jdeme si prohlédnout studia, kam nás pan Břetislav zavede. Nejprve jdeme kolem modelu celého areálu ČT, kde nám paní Eva říká, že by nebylo dobré se zde ztratit, jelikož je zde 42 kilometrů chodeb (což je stejně jako na maratonu). Po chvíli už vcházíme do studia Sama doma, kde kluci postupně ztrácí hranice a procházejí se všude kolem. Dále jdeme do kostymérny, kde nám jeden pán povídá o maskách a kostýmech (v ČT jich mají přes 150 000!). Za mnou slyším, jak se učitelka z druhé školy ptá, jestli jsme základní škola. Eliška odpovídá, že ne, že jsme osmileté gymnázium. Paní se zaujatě ptá, v jaké jsme třídě. Když však Eliška odpoví, že v kvartě, už se raději na nic neptá. Posléze pán zkritizuje Merlinův způsob nošení jarmulky a způsob, jakým si Kuba zapíná knoflíky u kabátu, a může se jít dál, tentokrát do místnosti, kde se natáčí Kouzelná školka. Zde se všichni hromadně fotíme a studentky z Uherského Hradiště nám závidí. Procházíme ještě několik studií a nakonec se vracíme zpět do místnosti, kde nám pouštěli dokument. Teď nastává ta nejlepší část – můžeme si vyzkoušet cokoli, co se nám zlíbí. Do rukou se nám dostávají čepice a kloboučky, Kuba si zkouší kostým císaře, za kterého je následně prohlášen, a kluci jdou „moderovat“ za jeden dlouhý stůl – říkají cosi o hroších a o dětech. V nejlepším nás však paní Pětiletá zaráží, že už je čas jet. Merlin protestuje, ale nedá se nic dělat. Vracíme rekvizity a jdeme opět k našemu autobusu, který by o nás prozradil, že nejsme z Porgu, jak jsme domluveni, kdyby se nás někdo ptal.

Cesta zpět probíhá mnohem klidněji než cesta tam, i když to je možná tím, že se snažím nic nevnímat, což se mi překvapivě docela daří. Než se nadějeme, jsme u školy, což všichni vřele vítáme proto, že máme hlad. Jdeme se tedy najíst a popovídat si o tomto skvělém zážitku.

Zde si můžete prohlédnout pár fotografií.

Nela Uhlířová