​Naše (ne)vydařené trvalé preparáty

Pitvy, laboratorní práce a pozorování pod mikroskopem – v tom všem je mimo jiné potřeba se vyznat, pokud se chce člověk stát lékařem. I my na Open Gate máme možnost vyzkoušet si svou laboratorní zručnost a píli, a to v rámci OG Medical Society, což je akademický klub vedený Kateřinou Kožnarovou pro všechny, kteří si zahrávají s myšlenkou, že by se stali lékařem. A jak jinak si ověřit vlastní šikovnost než přípravou trvalého preparátu?

Jedním z našich úkolů bylo vytvořit trvalý preparát ptačího peří. Proto jsme si nasadili pláště a po detailních instrukcích jsme se dali do práce. Z peří jsme tedy odstřihli malý kousek, ponořili ho do xylenu, abychom se zbavili vody, a nechali ho oschnout. Mezitím jsme si připravili podložku, na kterou jsme položili podložní i krycí sklíčko. Na podložní sklíčko jsme pak pinzetou dali vysušený kousek peří a nejtěžší část mohla začít.

Oříšek celého tvoření trvalého preparátu totiž spočívá v odhadnutí správného množství kanadského balzámu a v jeho následovném rozprostření po celém krycím sklíčku. Jelikož je dost lepkavý, těžko se s ním pracuje. Když se nám napodruhé podařilo odhadnout správné množství, jako na potvoru vznikla v preparátu bublina. Při dalším pokusu se objevil jiný problém: bylo téměř nemožné, abychom dostali balzám do všech koutů sklíčka, aniž by vytekl po okrajích. A tak nám pod rukou mizel čtvrtý, pátý, šestý preparát… Asi chápete, že chuť s tím vším skoncovat byla obrovská. S vzrůstajícím počtem pokusů se nám hromadily preparáty, ale žádný z nich nebyl ani zdaleka dostačující. Buď byla vrstva balzámu moc silná, nebo jsme měli opatlané sklíčko. Všechna ta píle, trpělivost a vytrvalost se nakonec vyplatily. Po devátém pokusu vznikl čistý preparát, který byl bez bublin. Konečně jsme mohli být se svojí prací spokojení. Preparát se ještě nechal na 48 hodin vysušit.

Dalším krokem bylo pozorování vytvořených preparátů pod mikroskopem. Začali jsme s malým přiblížením (40 x 10), kdy můžeme dobře vidět strukturu brka a větviček. To, co nás ale zajímalo, byly háčky, jejichž struktura je pořádně vidět až při vyšším zvětšení, a tak jsme se pustili do imerzní mikroskopie s cedrovým olejem.

Tato metoda spočívala v tom, že jsme museli mezi čočku objektivu se zvětšením 100 x 10 a preparát kápnout takové množství cedrového oleje, aby jím byla pokryta celá čočka. Na druhou stranu ho nesmí být moc, protože by se nám zase obraz rozostřil. A tak začal náš boj s asi dvoumilimetrovým prostorem.

A proč se musí použít cedrový olej? Důvodem je, že objektivu s takovým přiblížením už nestačí lom světla ve vzduchu, a tak je zapotřebí, aby prostor mezi čočkou a preparátem vyplnilo hustší médium, než je vzduch, a světlo se mohlo zlomit tak, abychom byli schopni daný preparát pozorovat.

Je tedy zřejmé, že medicína není jen o biflování, ale i o zručnosti a trpělivosti, kterou musí student prokázat během laboratorní práce. Pokud se tedy chystáte vydat se na dráhu lékaře, musíte se připravit na dril nejen v rámci teorie, ale i praxe. Nenechte se ale odradit a myslete na to, že trpělivost růže (v našem případě preparáty) přináší.

Za OG Medical Society Markéta Malcová a Daria Rodina