Pracovně na návštěvě u Rožmberků

Znáte tu lidovou písničku, kde se zpívá, že okolo Třeboně pasou se tam koně? Popravdě na žádné koně jsme během našeho výletu v Třeboni nenarazili, a o pastvinách se mluvit nedá už vůbec. Jedinou pastvou, a to pro oči návštěvníků zámku Třeboň a Schwarzenberské hrobky, mohli být studenti kvinty B, kteří se během dvou dnů proměnili v zahradnické pomocníky a jejichž hlavním úkolem bylo zvelebit krásné okolí těchto historických objektů. Odměnou nám pak bylo ubytování přímo na zámku. Ovšem nepředstavujte si postele s nebesy. Až příliš nápadně se naše dva pokoje - dámský a pánský - podobaly spíš vojenským kasárnám a kuchyně - vůbec ne černá nebo královská - připomínala spíše vojenskou polní. Každopádně i v takových bojovějších podmínkách nám nezamrznul úsměv na rtech a byli jsme rádi, že máme kde složit hlavu po náročném dni. Navíc není nic krásnějšího než pohled na půvabný renesanční zámek ozářený slunečním svitem hned po ránu, když vylezete z postele a jdete se protáhnout.

A jaká práce předcházela této odměně? Hned po příjezdu do jižních Čech jsme to zjistili. Původně nám pan Michalik sliboval, jak budeme opravovat hrady a tvrze, ale z toho sešlo. A tak jsme se nakonec ocitli se zahradnickými nůžkami a jiným náčiním v parku Schwarzenberské hrobky. V parnu červnového dne jsme okusili i vlastní pot, ale výsledek za námi byl znát. Vyčistili jsme lesíky od nechtěných dřevin okolo cest a pan správce si nás jen pochvaloval. Po šichtě jsme vzali útokem místní samoobsluhu. Po práci přeci nejvíce chutná. Když se slunce schovalo za obzor, staly se našim hřištěm zahrady a nádvoří okolo zámeckých budov, kde každých pár minut někdo vypísknul nebo zakřičel, když ho náhodou zapikali. A co by byl takový večer na zámku bez nějaké té bojovky!


Druhý den jsme si rozlosovali skupinky, ve kterých jsme pracovali. Jedni zůstali v zámeckých zahradách, pleli okrasné záhony nebo stříhali keře. Druzí se vydali na stejné stanoviště jako den minulý. Zpestření však nesmělo chybět. Dostali jsme traktor. Takový malý, červený, značky Shibaura, tři rychlosti, co víc si přát! A tak se stalo, že se tento červený krasavec v areálu proháněl neřízenou rychlostí, za volantem Liz, na valníku za ním šest studentů, kteří křičeli, že do auta se jmenovanou nikdy nesednou, že by to byla smrt, a za valníkem běžící pan Tomášek, snažící se nás dostihnout. Za den a půl práce můžeme hrdě prohlásit, že jsme vykonali vše, co jsme dostali zadáno, zničili pouze dvoje zahradnické nůžky, odřeli si nepatrně lýtka, schytali několik komářích štípanců a možná trochu vyděsili pár turistů, jelikož nebývá obvyklé, že by mladí lidé přijeli takhle pomáhat na české památky. Jako zvláštnosti si nás všimnul i Národní památkový ústav. Vyslali tedy jednu ze svých pracovnic, aby nás vyzpovídala a pořídila pár fotek pro jakousi reportáž. Ve veselém duchu jsme jí vše vysvětlili a prozradili i to, na co se neptala. Ke konci dne jsme si vysloužili další odměnu, a to prohlídku na zámku s milým průvodcem, který s námi bydlel na patře. Náš výlet jsme dalšího dne zakončili návštěvou Schwarzenberské hrobky, kde jsme zažili pořádný chládek, i když venku to nebylo o moc lepší. I přes chladnější počasí jsme odjížděli usměvaví a nadšení z toho, že jsme mohli pomoci, a plní nových zážitků. Přeci jen to není od věci, taková pracovní návštěva u pánů z Rožmberka a Schwarzenberků...

Jasmína Švarcrová