"Kellnerovi žáci" počítají s ponorkou
9. 9. 2005, Lidové noviny ( Str. 4, rubrika: Domov)
Kolejní gymnázium Open gate dětem nabízí podmínky, na které by normálně nedosáhly. Musí tomu ale obětovat svobodu
Skupinka uniformovaných studentů nervózně postává před učebnou chemie a nahlas přemýšlí, jak se dostat dovnitř. I když má za chvíli zvonit na hodinu, třída je zamčená. Podle zdejších pravidel sem totiž děti smějí vstoupit jen v doprovodu učitele. Stejné pravidlo platí i pro ostatní prostory sedmihektarového areálu, který tvoří první českou kolejní školu Open gate v Babicích u Prahy. Před pár dny tu zahájili svůj historicky první školní rok. Osmileté soukromé gymnázium, ze kterého mají odcházet budoucí elity, vybudoval finančník Petr Kellner za čtvrt miliardy korun. Všechno zařízení je tu nové a ještě téměř nedotčené. Je tu bazén, atletická dráha, divadelní sál, třídy navržené a vybavené podle představ snad každého dobrého učitele. V kombinaci s dětmi ve stejnokrojích však celek působí trochu sterilně. Vedení gymnázia ale slibuje, že nový bude především styl, jakým se tu vyučuje. V českých podmínkách tomu tak bude určitě.
Skleníkový efekt? Dáme si pozor
Open gate znamená otevřená brána. Jestli tento název bude příznačný pro atmosféru v celé škole, ukáže teprve čas. Zdejším učitelům nechybí nadšení, ale uvědomují si, že musí být obezřetní. Bez toho by vzdělávací experiment jménem Open gate mohl začít klopýtat. Jde o to, jestli zdejší studenti neprožijí podstatnou část svého dospívání "ve skleníku". "Samozřejmě, že se to může stát. Pořád to řešíme a bavíme se o tom. Myslím, že se tomu dá předejít. Chceme navázat užší spolupráci s různými školami a vozit děti co nejvíce ven. Pro většinu z nás bude kolejní škola úplně nová zkušenost a některé věci budeme vyhodnocovat až za pochodu," říká Petr Albrecht, který na Open gate učí češtinu a dějepis. Zdejší kantoři patří, stejně jako žáci, k elitě. Sbor tu tvoří 24 lidí, z toho šest cizinců. Do konkursu se v únoru přihlásily skoro tři stovky učitelů z celé země.
"Chápal jsem to jako výzvu. Je to hodně ambiciózní projekt, navíc sociálně zaměřený. Jsou tu vytvořeny dobré podmínky pro efektivní práci s dětmi. Například tu je jen šestnáct žáků ve třídě. Uvidíme, jak to všechno půjde," říká češtinář Petr Koubek. Dobře poskládaný učitelský sbor se líbí i dětem. Automaticky jej zmiňují jako jednu z největších výhod gymnázia. Shodují se, že tak přátelský přístup ve škole ještě nezažily. "Ve škole, kam jsem chodil, mě učitelky braly spíš jako horšího žáka. Necítil jsem se tam dobře. Tady se o nás učitelé zajímají. Starají se o nás víc než sami o sebe," říká například jedenáctiletý Dominik Beneš, který se do Babic přestěhoval z Liberce. Gymnázium ale na první pohled jako "otevřená brána" zrovna nepůsobí. Vjezd do celého areálu střeží ochranka. Prostranství před školními budovami sledují kamery. Mladší děti nesmějí prostor gymnázia opustit vůbec, ty starší jen po souhlasu rodičů. Přes týden tu děti bydlí na kolejích, na víkend mohou jet domů. Povinné jsou školní uniformy. Kluci mají tmavomodré obleky a dívky zelenou sukni s halenkou. Všichni se musí přizpůsobit režimu školy. Studenti mají určeno, kdy ráno vstávají, kdy chodí večer spát, kdy mají osobní volno a kdy se věnují zájmovým kroužkům. Škola jim určuje i to, na co se mohou dívat v televizi. "Nějaké VyVolené jim tedy nepouštíme. Obecně moc nechceme, aby televizi sledovali. Když už, vybíráme jim dokumenty nebo cizojazyčné pořady," říká ředitelka Alena Kiliánová.
Taková naše vesnička
Na druhou stranu tu děti mají k dispozici vybavení, na které by většina z nich normálně nedosáhla. Školné ve výši 47 tisíc měsíčně tu platí jen desetina dětí. Zbylým, pocházejícím z ústavů a chudších rodin, na vzdělání přispívá Kellnerova společnost PPF. V areálu je bazén, atletická dráha, hospodářský koutek se zvířaty, velká knihovna s moderními počítači, keramická a textilní dílna, divadelní sál či nahrávací studio. Zájmových kroužků děti mají na výběr přes čtyřicet. "Když jsem ten areál viděl poprvé, myslel jsem, že si ze mě dělají srandu," říká jedenáctiletý Jakub Musil. "Je to tady super. Taková naše vesnička," říká jeho spolužák Dominik Beneš.
Jejich starší kamarádi si ale uvědomují, že časem se idylka může trochu vytratit. "Zatím se mi tu líbí, ale uvidíme, jak budu mluvit na konci školního roku. Myslím, že ponorka se časem určitě dostaví," přemítá šestnáctiletá Zuzka.
- JANA MACHÁLKOVÁ -
