Nickyho rodina
12. 1. 2012
Wintonovský virus „páchání“ dobra infikoval podivuhodné množství škol ze všech koutů naší vlasti. To byl asi největší poznatek, který si osm studentů OPEN GATE odneslo ze čtvrteční akce, jež se odehrála na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Slovenský filmový režisér Matej Mináč, autor tří „wintonovských“ snímků, křtil pod patronací předsedkyně Poslanecké sněmovny, paní Miroslavy Němcové, svoji knihu Nickyho rodina. Kniha se nikoliv náhodou jmenuje stejně jako poslední Mináčův film a je podkladem pro stejnojmenný vzdělávací projekt. Jeho cílem je inspirovat prostřednictvím příběhů Wintonových dětí mladé lidi v celé České republice k dalším bohulibým skutkům.
Po úvodním slově paní Němcové, pana Mináče a krátkých projevech dalších hostů představili žáci několika vybraných základních a středních škol své aktivity inspirované příběhy popsanými v posledním wintonovském filmu. Mezi těmito školami nechyběla ani OPEN GATE. Před plným sálem a za pozornosti desítek objektivů popsaly Dominika Kouřilová s Andreou Kulaviakovou své dojmy z filmu a představily charitativní projekty, kterých se v rámci Community Service studenti OPEN GATE zcela samozřejmě účastní. Soudě podle reakcí hostů a zástupců médií nejvíce zaujal náš projekt Od čísla k příbuzným, v rámci kterého se už téměř rok snaží dobrovolníci z naší školy identifikovat a nalézt žijící příbuzné obětí osvětimských transportů smrti z ledna 1945. Po přípitku a vlastním křtu knihy pozvala předsedkyně Sněmovny všechny přítomné na prý skromné pohoštění (naši studenti ho za skromné rozhodně nepovažovali) a prohlídku prostor Poslanecké sněmovny.
Téměř čtyři hodiny uběhly jako voda a naši studenti se plní dojmů mohli vrátit. Níže přinášíme reakce zúčastněných studentů.
Karolína Horská: Součástí křtu knihy Nickyho rodina, který se konal v Poslanecké sněmovně, byly i krátké projevy studentů, jež měly ukázat, jak student pokračují ve Wintonových šlépějích a konají dobré skutky jak doma, tak v zahraničí. Dovolím si tvrdit, že námi zvolená řečnice Dominika předvedla nejlepší řeč a zároveň ukázala Open Gate v tom nejlepším světle, tedy světle dobrosrdečnosti a pomoci druhým. Jako bychom už šlapali siru Nicolasi Wintonovi na paty. Z této události jsme si přivezli nejen hmotné dary v podobě knih, ale také ty nehmotné – nové zkušenosti a vzpomínky.
Andrea Kulaviaková: Věděla jsem, že sir Nicholas Winton svým činem oslovil spoustu lidí. O to silnější byl zážitek, když jsem některé z nich mohla potkat a seznámit se s projekty, na kterých pracuje jejich škola. Studenti, kteří byli jako my pozváni na křest knihy Nickyho rodina, se za podpory své školy podílejí na takových charitativních činnostech, jako je například pomoc seniorům přejít přes přechod, nebo dokonce pátrání po „Wintonových dětech“ v Jižní Americe. Je důležité, aby se informace o všech dobrých skutcích dostaly do povědomí mládeže. Uvědomí si tak, že pokud chtějí někomu pomoci, nic není nemožné, ani to, co se na první pohled může zdát neuskutečnitelné.
Dominika Trčková: Byla jsem nadšená, že se jako jedna ze studentů, kteří měli v minulosti možnost podílet se na všech akcích týkajících se sira Nicholase Wintona a filmů o něm, také mohu účastnit křtu knihy Mateje Mináče. Nejvíce mne ale zaujaly výstupy zástupců přizvaných škol, kteří měli příležitost prozradit, jak Wintonův příběh ovlivnil je a jak se oni samotní angažují v pomoci druhým. Myslím, že naše osmičlená výprava byla více než spokojená s volbou našich zástupkyň,které si svým projevem dokázaly získat přítomné posluchače. To nám potvrdil jak potlesk v sále, tak dokonce i pochvalná slova samotného režiséra a předsedkyně Poslanecké sněmovny, paní Němcové. K naší radosti měli všichni návštěvníci tohoto křtu možnost odnést si výtisk knihy Nicky horodina, a to i s podpisy lidí podílejících se na jejím vzniku. Chutné občerstvení a prohlídka jednacího sálu Poslanecké sněmovny již byly jen pomyslené třešničky na dortu.
David Jaroš: Na křtu knihy Nickyho rodina jsme si poslechli, jak jiné školy z celé České republiky pomáhají druhým, ať už jsou to drobnosti, či větší projekty, jako například spolupráce s českou ambasádou v Chile při hledání dalších “Wintonových dětí”. Avšak i náš projekt „Od čísla k příbuzným“ udělal obrovský dojem.
Michaela Zemachová: Když sedíte mezi všemi těmi lidmi, kteří se na vytvoření knihy i filmu podíleli, nebo jenom sedíte vedle mladých lidí, které příběh zaujal stejně jako mě, obklopí vás nezaměnitelná pohodová atmosféra. Nemůžete si nevšimnout, jak jsou všichni zapáleni do projektu, jenž nese název „Nickyho rodina“, stejně jako právě křtěná kniha. V rámci představování charitativních činností různých škol jsme si vyslechli maličkosti, ale i větší projekty, které se studenti rozhodli zrealizovat poté, co zhlédli film pana režiséra Mináče.Musím říct, že toto setkání mě opět motivovalo k tomu, abych se naplno věnovala projektu, na nějž dohlíží pan Kašpar, a pokračovala v Community Service, který v OG může dělat každý student.
- Michal Kašpar -
Fotogalerie
