Kurz první pomoci

Dne 6. 11. nám vyučování skončilo již v 12:30, všichni jsme věděli, co nás čeká, a moc jsme se na kurz první pomoci těšili. Poté, co jsme se naobědvali a převlékli, jsme se odebrali do divadla školy, kde na nás čekali dva členové záchranné služby. Seděli na pódiu, kde měli připravenou prezentaci, vedle sebe měli batoh a kolem něj asi tak milion věcí (upřímně jsem nevěděl, jak se to vše může do batohu vejít). 

Na začátku přednášky nám řekli něco o sobě a o své práci. Zopakovali jsme si základní informace o záchranné službě a jak se chovat, pokud se ocitneme u nějaké životu nebezpečné situace. A to se Vám tu teď pokusím stručně popsat. Po celou dobu prezentace nám opakovali jedno pravidlo, které je podle nich ze všech nejdůležitější, a to: 

NA 1. MÍSTĚ JE TVÉ BEZPEČÍ.

Po výčtu různých záchranných složek nám byly přehrány 2 reálné rozhovory s operátory ZS. 

V prvním jsme slyšeli, jak by měl telefonát zhruba vypadat. Volající by měl mluvit pomalu a srozumitelně, pokud možno bez vnějšího „nátlaku“ celé situace. Tento hovor dojal naši paní učitelku, ale není se čemu divit. Záchrana člověka musí být hrozně psychicky náročná, především když je to někdo z vaší rodiny či z přátel. Tak tomu bylo u prvního rozhovoru. 

Ten druhý byl příkladem toho, jak by to rozhodně vypadat nemělo. Na volající slečnu pořád někdo pokřikoval, vůbec neodpovídala na dotazy operátorky a stále opakovala: „Prosím pošlete sem záchranku.“ Operátorka by to rozhodně udělala, ale to by ji slečna nejprve musela sdělit, kde jsou. A tímto se dostáváme k pravidlům telefonátu. 

  1. Po celou dobu telefonátu poslouchejte operátorku a především buďte v KLIDU.
  2. Sdělte svou polohu – pokud by se něco stalo i vám před tím, než polohu sdělíte, ZS neví, kam poslat své vozidlo.
  3. Sdělte stav zraněného.
  4. Pokud je vás u zraněného víc, systematicky se rozmístěte tak, aby vás ZS našla. Zajistěte oblast (pokud se to stalo doma, zavřete vše, co by mohlo překážet/​znemožnit práci ZS - zvířata, děti).
  5. Poslouchejte operátorku, v 90 % je operátor někdo, kdo se výjezdů sám účastnil, má zkušenosti, a proto si dokáže představit, co se asi tak děje, a poskytne vám instruktáž s pokyny po telefonu.
  6. PO CELU DOBU HOVORU DBEJTE NA SVÉ BEZPEČÍ!

Dále jsme se seznámili s různými komponenty vrtulníků, sanitek, záchranných batohů a lékárniček. To Vám zde ale nebudu nějak podrobněji rozepisovat. Následně jsme se pustili do samotné první pomoci, kterou jsme zkoušeli na figuríně. Tu vám zde zase v bodech nastíním. (jedná se o první pomoc při zástavě srdce). 

  1. Zkontrolujte, co se zhruba stalo, jestli je dotyčný zraněný, nebo jestli měl jen zábavný večer, a proto leží na zemi.
  2. Zkuste tlačením na různé body zjistit, jestli opravdu nespí. Během toho si pro jistotu kryjte obličej.
  3. Zjistěte, jestli dýchá přiložením ucha k jeho ústům a zároveň sledováním hrudníku, zakloňte mu hlavu, abyste uvolnili dýchací cesty.
  4. Zavolejte na číslo 155 – operátorka Vám dá instrukce, dejte si ji na hlasitý odposlech.
  5. Zahajte masáž srdce. Najděte si první tvrdý bod ve spodní části hrudníku a od něj jděte zhruba 5 cm nahoru a 3cm vlevo. Pořádně se nad člověka nakloňte, aby pohyb šel ze zad. Mějte při masáži napnuté ruce. Masáž by měla být zhruba 4 – 5 cm do hloubky u dospělého člověka, to se může ale lišit podle věku a fyzické zdatnosti. U dětí masírujeme jen jednou rukou.
  6. Frekvence stlačení 100/​min.

(Dnes se již moc nepoužívá dýchání z úst do úst.) 

Myslím si, že toto bylo z naší přednášky asi vše podstatné, doufám, že jste si něco odnesli, a jak by řekla paní Hladíková, „apeluji na Vás“, abyste si zapamatovali tyto 3 věci. 

  1. Do mobilu si stáhněte aplikaci Záchranka.
  2. Dbejte na své bezpečí a neriskujte.
  3. Do batohu či kabelky si dejte gumové rukavice a noste je vždy při sobě, pokud by totiž došlo k nějakému poranění, kde se vyskytuje krev, Vy byste neměli riskovat, že dostanete např. HIV. Pokud rukavice nebudete mít, neměli byste se raněného moc dotýkat.

Václav Růžička