Kvartáni, Kafka, židé a holocaust

Ve čtvrtek 23. ledna 2020 vyrazili kvartáni do Prahy, konkrétně do židovské čtvrti známé také jako Josefov. Ne náhodou jim bylo vybráno lednové datum, 27. ledna je totiž Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Žáci byli předem s tématem systematické perzekuce židů (nejen) za 2. světové války snad dostatečně seznámeni, jelikož během podzimu na hodinách angličtiny i češtiny četli literární díla s touto tematikou. A jaké knihy se jim dostaly do rukou? Například Noc od Elie Wiesla, Weilův Život s hvězdou, Tichého Transport za věčnost a Princ se žlutou hvězdou, Škvoreckého Sedmiramenný svícen či současný bestseller Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia G. Iturbeho. Výběr byl opravdu pestrý. V kvartě se navíc v občanské výchově probírá náboženství, tedy mimo jiné i judaismus.  Celý výlet je již několik let organizován učiteli angličtiny, češtiny a humanitních věd. Co na naše kvartány v Praze čekalo, si můžete přečíst níže.

Exkurze do židovské čtvrti v Praze

Po příjezdu do Židovského muzea jsme se rozdělili na dvě skupiny. Kvarta B začala workshopem v jedné z výukových místností muzea. Naše třída, kvarta A, se vydala na prohlídku synagog a židovského hřbitova. Je nutné dodat, že prohlídka byla vedena v angličtině.

Nejprve nás paní průvodkyně zavedla do Staronové synagogy, která je nejstarší funkční synagogou na světě. Dozvěděli jsme se něco o pražské židovské komunitě a o hlavním pražském rabínovi Davidovi Peterovi. Při vstupu jsme byli informováni, že židé mají na dveřích tzv. mezuzy a že je vždy, když vchází do synagogy, pohladí a prsty si následně políbí. Chlapci, kteří neměli pokrývku hlavy, obdrželi hned u vchodu tradiční kipy. Uvnitř následovalo povídání o tom, jak probíhá modlení a kde se uchovává tóra. Věděli jste, že se nejprve modlí muži a až poté mohou přijít ženy, které mezitím čekají v oddělené ženské části?

Následně jsme popošli do Pinkasovy synagogy. Tato synagoga ukrývá jména více než 80 000 českých židů, kteří byli za války deportováni do koncentračních, pracovních nebo vyhlazovacích táborů. Všechny stěny jsou ručně popsány drobným písmem a dva hlasy – mužský a ženský – nahlas předčítají jména deportovaných, jejich věk a cílový tábor, což umocňuje celou atmosféru tohoto místa. Následně zní modlitba. Kdybyste chtěli slyšet všechna jména, museli byste v synagoze strávit celý týden. V horním patře synagogy jsou vystaveny dětské kresby z Terezína. U obrázků je vždy datum narození a úmrtí autora. Výjimečně druhé datum nahrazuje slovo přežil.

Další částí prohlídky byl židovský hřbitov, který se nachází v těsné blízkosti Pinkasovy synagogy. Fungoval od 15. století a poslední nebožtík byl zde pohřben v roce 1786. Židé jsou tu pochováni v několika vrstvách. Asi nejznámější osoba, která tu leží, je Jehuda Liva ben Becalel. Že vám toto jméno nic neříká? Asi ho znáte spíše jako rabi Löwa, ano, strůjce bájného Golema.

Na druhou část programu jsme se vyměnili s kvartou B, která se místo nás vydala na již zmíněnou prohlídku. Naše třída tedy zůstala ve výukové místnosti na workshop, jehož cílem bylo poučit nás o tom, že židé jsou lidé stejní jako my a že soudit někoho na základě předsudků i stereotypů je velmi chybné. Jednou z aktivit bylo vymýšlení příběhů k fotografiím. Lektorka nám promítla obrázek trojúhelníku, na jehož vrcholech byly napsány tyto role: zachránce/jednající (nahoře), přihlížející (vlevo dole), útočník (vpravo dole). Uprostřed byl jen jeden nápis, a to oběť. Následně jsme se rozdělili do dvojic a každá dvojice obdržela fotografii osoby, jež nějak souvisela s holocaustem. Měli jsme postavě vymyslet životní příběh a přiřadit k ní jednu ze jmenovaných rolí. I tato část probíhala v anglickém jazyce. Po přečtení našich vymyšlených příběhů jsme dostali text, kde bylo napsáno, kdo opravdu byli lidé na fotografiích a co se jim stalo. Jen jsme se utvrdili v tom, že lidi nelze soudit ani podle vzhledu či podle oblečení, ani podle barvy očí nebo vlasů, protože skutečnost byla většinou diametrálně odlišná od toho, co jsme si mysleli. Nakonec jsme zhlédli video s příběhem Dagmar Leiblové, jednou z přeživších. Tato pamětnice se rozhodla šířit povědomí o tom, co se za války židům dělo, chodila vyprávět do škol a na různé přednášky. Minulý rok zemřela, avšak zanechala po sobě alespoň svůj příběh, který je předáván dál, aby se podobným věcem předcházelo.

Poté jsme vyrazili prozkoumávat Prahu zase z jiného pohledu. Poslední část programu si pro nás připravila paní Šedivá s panem Šrůtou. My z kvarty A jsme se rozdělili podle pokynů paní učitelky Šedivé do skupin a každá skupina dostala různé úkoly a ukázky literárních textů. K úkolům patřilo například přečtení několika židovských legend, hledání významných památek na Starém Městě a vydání se „po stopách Franze Kafky“.  Naše skupinka jako první zamířila k domu U Zlaté štiky, kde Kafka několik let žil. Zde jsme též natočili krátké video o Kafkově životě a vyfotili fotografii, na níž jeden z nás znázorňoval scénu z Kafkova díla Proměna. Následně jsme se přesunuli na Staroměstské náměstí, kde jsme si přečetli pověst a vyfotili své nohy na křížích symbolizujících popravu 27 českých pánů. Poslední naše zastávka byla u Pinkasovy synagogy, kde jsme si přečetli židovskou pověst Chudákova opice. Následně jsme se naobědvali a ve 14:20 jsme se všemi sešli na Kafkově náměstí.

Účelem této exkurze bylo připomenout nám hrůzy holocaustu, sdělit nám, že judaismus je velmi zajímavým náboženstvím, a ukázat část Prahy i na pozadí literárních textů. Výlet jsme si nejen užili, ale také se dozvěděli spoustu nových informací.

B. Votlučková, V. Žuková, A. Unruhová a K. Švejdová