Páteční zprávy z gymnázia

Dobré odpoledne všem čtenářům našich pátečních zpráv,

na začátku bych rád uvedl na pravou míru drobnou nepřesnost z minulého týdne. Tam se mi při výčtu úspěchů objevilo dvakrát jméno Amélie Figallové, ve skutečnosti však naši školu v Biologické olympiádě úspěšně reprezentovala Julie Hoffmanová.

Také další odstavec bude patřit soutěžení, tentokrát však trochu jinak. Obyčejně s Vámi sdílím úspěchy našich studentů v Debatní lize, tentokrát mi přijde vhodné napsat, že se ani jednomu ze tří týmů finálový turnaj příliš nevydařil. Nedělám to proto, abych vyjádřil nespokojenost, nakonec už postup tří našich týmů do finálového turnaje z nás dělá nejúspěšnější školu v České republice. Píšu to proto, že úspěch není v žádné oblasti nikdy automatický, a i když se naše týmy na finále zodpovědně připravovaly – jeden z nich dokonce u nás doma, takže jsem přípravu mohl sledovat z první ruky – ve finálovém turnaji se jim zkrátka věci nesešly tak, jak potřebovaly. Přijde mi velmi důležité říct nahlas, že se život prakticky každého člověka skládá nejen z úspěchů, ale také z celé řady nezdarů, a právě reakce na ně je to, co je pro život klíčové. Já pevně věřím, že našim debatérům drobný neúspěch dodá motivaci k další práci v příštím ročníku Debatní ligy.

Já sám jsem na debatní turnaj zajet nemohl, byl jsem garantem Národního setkání učitelů zapojených do programu Ceny vévody z Edinburghu, jež se o víkendu uskutečnilo v našem areálu. Kolejní studenti výjimečně půjčili své pokoje více než stovce pedagogů, kteří u nás absolvovali celou řadu workshopů a přednášek spojených s neformálním vzděláváním. Rád přiznávám, že si tato setkání velmi užívám. Potkám během nich celou řadou skvělých a aktivních učitelů, s nimiž je radost si povídat. Navíc si taky vyslechnu chválu na naši školu i školní jídelnu. Je pravda, že po osmnácti letech strávených v Babicích jsou pro mě prostory naší školy samozřejmostí, stejně jako jídlo, které nám naši skvělí kuchaři vaří. Právě takovéto akce mě přimějí naopak si uvědomit, že mezi českými školami je Open Gate naprostou výjimkou.

Když už jsem zmínil náš areál, pracovníci provozu mě upozornili na dvě oblasti, v nichž bych Vás rád požádal o spolupráci. Kvůli bezpečnému pohybu všech našich studentů – a vlastně i dospělých – po areálu, musíme všichni dodržovat několik pravidel; dnes bych Vám rád připomněl dvě z nich, obě se týkají řidičů. Tím prvním je pohyb vozidel po areálu přiměřenou rychlostí. Ti, kdo mají touhu závodit, se mi mohou ozvat, rád jim vyhledám kontakty na autodromy. Dále je skutečně důležité, aby řidiči svými auty nezajížděli nad úroveň kruhového objezdu – jednak z prostoru za bazénem velmi často vybíhají studenti a jednak je prostor před schody základní školy určen pro školní autobusy, které se tam zkrátka společně s auty už nevejdou.

Na závěr přidám jednu krátkou historku ve stylu: „A říkáš to těm lidem, Karle? Říkáš jim, aby ty podšálky vraceli?“ „No, říkám jim to pořád, Karle!“ Jak možná víte, včera a dnes psali maturanti didaktické testy. Minulý rok se jednomu z našich oktavánů podařilo neotočit odpovědní arch u didaktického testu z angličtiny, takže nevyplnil jeho druhou stranu. Nakonec byl tedy velmi rád, že překonal 44% hranici znamenající úspěšné složení testu. Proto jsem včera před začátkem maturit zašel za oktavány do tříd, popřál jim hodně úspěchů a připomněl, že by bylo skutečně fajn, kdyby se soustředili a nezapomněli zápisový arch vyplnit z obou stran. Asi není složité odhadnout, že o tom píši kvůli tomu, že první maturant, který se zvedl a práci odevzdal, měl celou jednu stranu záznamového archu nevyplněnou…

Přeji Vám, aby se Vám takovéto okamžiky vyhýbaly nejen o nastávajícím víkendu.

Luděk Michalik