Psychologií spoutaní kvintáni

Nacpat základy psychologie do tří dnů je podle mého názoru téměř nadlidský výkon. Nicméně my z oddělení společenských věd tady na OG máme již několikaletou praxi v tom, jak postihnout tento předmět v několika dnech, a dovolím si tvrdit, že jsme v tom hodně dobří. V kvintě zvládáme politologii a psychologii, v sextě sociologii a ekonomii (zprávu můžete očekávat příští týden, jelikož projekt z ekonomie právě probíhá), v septimě kromě humanitních IB předmětů (Group 3) vyučujeme i zbylé společenské vědy. Studenti jsou tedy jednou za pololetí vystaveni intenzivní, informacemi velmi nabité výuce. Před týdnem si to podruhé doslova prožili naši kvintáni. O tom, jak se poprali s tématy jako dědičnost inteligence, strach a úzkost či spolehlivost paměti a co si vůbec o projektové výuce myslí, si přečtěte níže.

Antonín Štefka: První pololetí jsme si prošli politologií a letos v březnu psychologií. Na tento blok jsem se však těšil mnohem více než ten první, jelikož zatímco politologie je předmět poněkud vzdálený skupině lidí, kteří nemohou ani volit, o psychologii můžeme mluvit všichni. Přece jen o duševní zdraví musí pečovat každý a svojí psychice bychom měli také rozumět (jinak bychom za chvíli zešíleli a politika by tomu moc nepomohla…). Je to zkrátka předmět lidštější, a proto jsem dával pozor. Četli jsme si o microdosingu, vzniku duševních nemocí či formování osobnosti. Někdo přihodil zajímavou informaci, jiní zase vlastní zkušenost a šlo se dál. Tento cyklus mi připadá skvělý, protože s probíranou „látkou“ se dřív, nebo později všichni potkáme. Zjistit, že problém, který vás trápí, někdo jiný rovněž řešil, ale dokázal ho do detailu a nahlas popsat, vás může i trochu uklidnit, protože na to nejste sami. Součástí bloku bylo také setkání se spolužáky ze septimy, kteří s námi mluvili o fascinující a zčásti také děsivé psychologické anomálii: o falešných vzpomínkách. Toto téma bylo zakončené zábavnou aktivitou – demonstrací těchto jevů pomocí divadla, což byl opravdu fantastický způsob, jak psychologický blok zakončit.

Miloslava Macková: Kurz psychologie byl dle mého názoru velice zábavný a naučný, výuka totiž probíhala spíše formou diskuze a hry, abychom pojmy co nejsnáze pochopili. Učitelé se hodně ptali na náš názor a případně také na zkušenosti. Četli jsme mnoho zajímavých článků, vyzkoušeli jsme si nějaké experimenty, například zda hudba narušuje proces učení cizího jazyka. Já jsem si tento projekt náramně užila, už nejen díky skvělému vedení paní učitelky Šedivé a pana učitele Šrůty, kteří s úsměvem objasnili každý náš dotaz, ale také protože je psychologie a obecně základy společenských věd z mnoha dalších předmětů mým nejoblíbenějším. Kurz se mi také propojil s akademickým klubem OG Humanities, kde jsme jednu lekci, v níž hostovala paní učitelka Šedivá, probírali stanfordský vězeňský experiment a kde jsme se dostali až k tématům, jež se mi hodila i v tomto kurzu. Musím také zmínit, že během projektu, jsem si zapamatovala tolik pojmů a jiných zajímavostí, které jsem si ještě v žádném jiném předmětu tak dobře nezapamatovala.

Julie Sedláková: Projekt ZSV spočívá v tom, že studenti místo obvyklé výuky stráví tři dny v prostorách divadla studováním určité společenské vědy. Vzdělávací proces zde probíhá několika různými způsoby a sama za sebe mohu potvrdit, že jsme se rozhodně nenudili. Abychom si psychologii nastudovali opravdu výtečně, pomohli nám k tomu nejen paní Šedivá a pan Šrůta, nýbrž také současní studenti IB Psychology ze septimy. K dispozici jsme měli rovněž webové stránky speciálně vytvořené pro náš projekt (pozn. za to patří díky panu Chytrému), četli jsme novinové články a velkou součástí byly také diskuze o mnohdy závažných tématech. Většinu času jsme pracovali ve skupině, ale nebyla nouze ani o práci individuální.

Tento kurz mi rozšířil znalosti o psychologii jako takové, ale také mi pomohl poznat samu sebe. Nyní už jsem si téměř jistá svým typem temperamentu; vím, jak správně pečovat o duševní zdraví; a uvědomila jsem si, proč jsem taková, jaká jsem, co mě ovlivňuje. Projekt psychologie předčil má očekávání.

Petra Šedivá