Páteční zprávy z gymnázia

Vážení rodiče, zákonní zástupci a příznivci našeho gymnázia,

pro všechny z nás je příští týden pravděpodobně jen dalším z mnoha, pro naše oktavány však bude výjimečný. Čeká je tradiční část maturitní zkoušky – ta před komisí. Jejich situace je sice trochu odlišná od té, kterou si pamatuji ze svých gymnaziálních let já. Zatímco pro nás se jednalo o jedinečný okamžik a završení čtyř let studia (ano, také patřím do generace, jež se s osmiletými gymnázii ještě nesetkala), pro naše maturanty je to pouze završení období, v němž absolvovali téměř dvě desítky zkoušek. Přesto se na ně do divadla těším a věřím, že i pro ně bude absolvování zkoušky přínosem. Přeci jen jednou věcí je psát devadesátiminutový test či dvouhodinovou esej a druhou přesvědčit během patnácti minut pětičlennou komisi, že veškerou probíranou látku za poslední čtyři roky bez problémů ovládám. Myslím si, že do budoucna je pro naše maturanty absolvování obou forem nezpochybnitelnou výhodou.

Z uplynulého týdne bych se rád vrátil k pondělnímu assembly. Hned na začátku ruské invaze jsme avizovali, že se budeme soustředit nikoliv na pomoc jednorázovou, ale spíše se zaměříme na pomoc dlouhodobou. Na pondělním assembly studenti a učitelé rozhodovali, jak naložit s darem Steva a Lynn Wittových ve výši 10 000 CAD. Jejich velkorysý příspěvek určený na podporu ukrajinských válečných uprchlíků jsme se rozhodli rozdělit. Nejvyšší částka bude dle vůle hlasujících směřovat organizacím Lékaři bez hranic a Nebelvíra‘s help for animals. Oběma pošleme 20 000 Kč. S nižšími částkami se dostalo i na dalších šest neziskových organizací. Kromě toho jsme již věnovali výtěžek z online sbírky (105 000 Kč) Charitě ČR, které příští týden předáme i prozatím neznámý výnos z kasičky v hale školy. V současnosti také plánujeme pozvání ukrajinských dětí do naší školy, rádi bychom pro ně na konci června připravili pestrý program na jeden až dva dny, tudíž část darovaných peněz využijeme i zde.

Již více než dva týdny je vydáno další číslo českojazyčného studentského časopisu. Kromě jiného v něm najdete i velmi zajímavý rozhovor s jedním ze zaměstnanců školy. Prozradím jen, že se po jeho přečtení cítím ve škole zase o trochu bezpečněji. V následujících dvou týdnech si terciáni a kvartáni vyzkouší celodenní zážitkový kurz první pomoci. Doufám, že ji snad dlouho nebudu potřebovat, ale na druhou stranu, čím více lidí v mém okolí je schopno první pomoc poskytnout, tím jistěji se cítím.

Poslední měsíc před uzavřením klasifikace je pro studenty vždy velmi intenzivní, naši kvartáni k tomu ještě dostali jako bonus povinné testování z češtiny a matematiky organizované Českou školní inspekcí. Soudě podle jejich reakcí to zvládli s bravurou a potřebným nadhledem.

Tento týden mě neobyčejně potěšila návštěva z Irska. Naštěstí mě nečekala urputná snaha o zachycení nějakého povědomého výrazu v irsko-anglickém slangu, který mně historicky dělá poměrně velké problémy. Naopak, návštěva hovořila plynnou češtinou, protože se jednalo o naši loňskou absolventku, která úspěšně dokončila první rok studií na univerzitě v Dublinu. Milé je, že ačkoliv již opustila Open Gate, stále udržuje kontakt ze svými spolužačkami a spolužáky, a tak jsem se dozvěděl potěšující zprávy o dalších bývalých studentech. Přiznávám, že na naše loňské absolventy si rád zavzpomínám, a dokonce mi i trochu chybí.

Přeji Vám příjemný víkend.

Luděk Michalik