3. ročník Da Vinci Challenge
To zas bude den! Je ráno 11. 10. 2017. Dnes teda není ideální počasí a mně se do toho lesa vůbec nechce. Nebylo by lepší sedět ve třídě, odučit si svých pět hodin a jet rychle domů? Podívej se na ty otrávené oktavány. Jsou naštvaní a myslí si, že se zbytečně stresujeme hned od rána. No to si pište, že se stresujeme. Pouštíme do lesa přes dvě stě padesát studentů. Věříme, že se neztratí, a hlavně doufáme, že se pobaví. Panebože, nejsme blázni?
Tak tyto myšlenky se mi honí hlavou, když se dívám na studenty odcházející do lesa. Dnes totiž na naší škole probíhá třetí ročník Da Vinci Challenge. Hlavním cílem je vytáhnout děti do přírody a učit studenty jinak než v lavicích ve třídě. Mladší žáci (prima – kvinta) soutěží ve dvaceti týmech, starší (sexta – oktáva) na ně číhají na stanovištích a zadávají jim předem připravené úkoly z oblasti přírodních věd. V Babickém lese se proto staví Leonardův most, hraje Ubongo, studenti usilovně pomocí chemické reakce nafukují balónek, čichají k různým ingrediencím nebo unikají z bludiště. Všichni se musí umět orientovat v mapě, studenti i učitelé.
Jdu do lesa, procházím stanoviště a potkávám usmívající se tváře. Těch, které se mračí, je opravdu velmi málo. Někteří studenti berou celou akci velmi sportovně a chtějí vyhrát. Poznáte je podle toho, že mezi stanovišti pobíhají. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Zní to jako klišé, ale nikdo nechce své skupině pokazit skóre. Když se nedaří, na některých jedenáctiletých tvářičkách se objevují i slzy. Jiní jsou vysmátí a dělají si ze všeho legraci. Možná se najdou i tací, kteří by radši seděli na paloučku a hráli hry na mobilu…
I učitelé, kteří mají dozor a dohlíží, aby studenti nesešli z cest nebo aby je při přecházení frekventované babické silnice nepřejelo auto, se baví a své čtyři hodiny v lese tráví různě kreativními aktivitami. Opravdu by mě zajímalo, jak pány Markse a Kašpara napadlo předvádět své kuchařské dovednosti. Možná se projevila touha po britsko-české snídani na pařezu v lese… Každopádně se to opravdu děje. Rupert Marks vytahuje ploténku, Daniela Perekopská přináší houby a všichni společně hostí kolemjdoucí a kolegy z nejbližších stanovišť smaženicí a hemenexem. Zářivě fialová lakovka ametystová ve smaženici nevzbuzovala zrovna důvěru, ale nakonec sebrali odvahu a ochutnali všichni, a jak se ukázalo později, Kašpar ji skutečně od holubinky vhrhavky bezpečně rozezná. Učitelé si navzájem nabízejí své čaje, nikdo teplým nápojem nepohrdá. To je ten správný tým!
Jdu dál a obcházím všechna stanoviště, rozdávám odměny starším studentům, všichni jsou rádi. Bonbony z místního krámku každého potěší. Spěchám zpět do OG, připravuji se na návrat studentů a počítání výsledků.
Kolem 12:15 to vypadá, že se začínají vracet první skupiny. Odškrtávám první jména, ve tvářích vidím únavu. Po delší době přichází Adam Chára. Je smutný, možná dokonce naštvaný, významně se na mě podívá a říká: „Jdeme pozdě, nemáme všechny členy týmu, ani papír s bodováním. Pravděpodobně nás diskvalifikujete.“ Je mi ho líto, ale má pravdu. Jdou pozdě, nemají všechny členy, ale papír s výsledky se po chvilce najde. Dorazí se zbytkem týmu o trochu později. Přináší ho Pepa Stejskal, který si zapomněl na jednom stanovišti batoh. Je to primán, ale očividně se o něj bát nemusím. Kvartáni Martin Kozák a Eliška Hauferová se s ním pro batoh vrátili, nenechali člena svého týmu samotného. Měli by být diskvalifikováni? Odškrtávám poslední skupinu. Mám je tu všechny! Všichni jsou v jídelně a plní si hladová břicha svíčkovou s pěti. Je to podobný pocit, jako když vám doma usne dítě, a vy víte, že teď je v pořádku a nic mu nechybí.
Já začínám počítat, psát do tabulky a kolegové mezitím zadávají bonusové úkoly. Vypadá to dobře, nakonec vyhrává skupina, která jako jediná oběhla všechna stanoviště. Dosahuje neuvěřitelných 174 bodů ze 189 možných. Vítězové jsou: Petr Havlík, Šimon Mráz, Jolana Prokešová, Leonardo Ruberto, Sára Veselá, Eliška Štefíková, Nicolas Ivanov a Honza Hrebík.
Uf, všechny obavy jsou již za námi, ale stejně - není nad to strávit den v lese, co myslíte?
Pro úplné uspokojení touhy sdílet své pocity chci poděkovat všem zúčastněným. Možná další klišé, ale to je mi jedno. V první řadě děkuji oddělení přírodních věd za realizaci této akce, v čele se zodpovědnou hlavní organizátorkou DVC Kateřinou Michalikovou. Poradenskému centru za vymyšlení skvělé aktivity pro devadesát studentů najednou. Učitelům za jejich dobrou náladu a pomoc při hlídání lesa před našimi studenty a hlídání studentů před nástrahami lesa. Starším žákům OG za projevenou kreativitu při zadávání úkolů. Mladším studentům za aktivní přístup ke hře. Vedení školy za podporu celé akce. A nakonec i přírodě za to, že to s námi snad vydrží. Já slibuji, že se budeme v OG snažit ji chránit a vést k tomu i naše děti.
Díky!
Zde si můžete prohlédnout fotogalerii a pro zajímavost ještě uvádím několik krátkých rozhovorů s jednotlivými účastníky dnešního dne:
Za studenty na stanovištích: stanoviště 13 - Veronika Malcová, Karolína Hrabalová, Darina Lisichkina
Co máte s sebou v batůžku?
Jídlo, pití, sešit na matiku. Učíme se na test pana Grejtáka.
Co jste dnes objevili v lese?
Autíčko, co nejezdí, a prolézačku pro děti.
Zasmáli jste se dnes něčemu?
Když si na sebe jedna skupinka kvůli splnění úkolu lehla.
Jaký je váš vysněný kousek přírody?
Hory, moře a les v létě
Mají tyto akce smysl? Pokud ano, proč?
Ano, jsme rádi, že se nemusíme učit ve škole; je to taková forma team-buildingu pro celou komunitu OG.
Za učitelský dozor: Michal Klauz
Co máš s sebou v batůžku?
Lékárničku, kapesníky a zbytek jogurtového shakeu.
Co jsi dnes objevil v lese?
Od včerejška jsem trasu projel třikrát a dnes poprvé jsou cesty rozorané od traktoru.
Zasmál ses dnes něčemu?
Rannímu vstávání.
Jaký je tvůj vysněný kousek přírody?
Hory, rád chodím a lezu po horách.
Mají tyto akce smysl? Pokud ano, proč?
Ano, protože jsou děti venku v přírodě, rozvíjejí vzájemnou spolupráci a ověřují si teorii v praxi.
Za soutěžící skupinu: skupina č. 2 - Mílová, Strelkovsky, Urban, Mesenský, Hrabal, Hošťálek, Štefík, Stránská
Co máte s sebou v batůžku?
Rukavice, mobil, kapesníky a hlavně chipsy.
Co jste dnes objevili v lese?
Krmelec a iluminátský růžový znak.
Zasmáli jste se dnes něčemu?
Michal hodil při stavbě Leonardova mostu již na stojící most jednu příčku a málem nám celý úkol pokazil.
Jaký je váš vysněný kousek přírody?
Hory a moře.
Mají tyto akce smysl? Pokud ano, proč?
Ano, protože se neučíme ve škole, projdeme se a naučíme se něco nového.
Za organizátory: Natália Balogová
Co máš s sebou v batůžku?
Rezervní mapy, vodu.
Co jsi dnes objevila v lese?
Hodně milých pejsků na procházce.
Zasmála ses dnes něčemu?
Hodně jsem se zasmála s kolegy a viděla, že mají dobrou náladu.
Jaký je tvůj vysněný kousek přírody?
Rybníky.
Mají tyto akce smysl? Pokud ano, proč?
Ano, protože spolu lidé mluví a komunikují. A jsou spolu v přírodě.
Ľubica Knížková
