​Anatomie pomlázky

V úterý 27. 3.si žáci sekundy A vyzkoušeli nemilosrdný zápas s časem a po teoretické přípravě dokázali během poměrně krátké doby uplést krásné pomlázky. Největší z nich, pojmenovaná pracovně Attilův bič, měřila téměř 170cm. Při této příležitosti zbyl i čas na zamyšlení o původu pomlázky a některých velikonočních symbolů. Co je to vlastně pomlázka, zvaná též metla, kyčka, šmigrus, kocar, tatar nebo šlehačka? Je to jenom svazek propletených vrbových proutků, nebo projev lidové kultury, či snad pohanský symbol plodnosti? Etymologický původ lze nalézt ve slově pomladit nebo omladit. Tradiční velikonoční koleda je tím pádem magickým předáváním plodnosti a svěžesti. Při pletení pomlázky je proto nezbytné použít čerstvé proutky, nic umělého a vůbec ne z minulého roku! Velikonoční svátky představují krásný příklad religiozně-​kulturní synkreze, která se neprojevuje nikde jinde na světě v takové intenzitě jako v Čechách a na Slovensku. Je to zvláštní, ale všechny tradice spojené s malováním vajec (pštrosích nebo slepičích) už od dob starověkého Egypta a Persie odkazovaly na příchod jara a obnovení koloběhu přírody. Slované později červeně malovaným vejcím přisoudili ještě nový význam - smrt a koloběh života. Konečnou etapu završili křesťané, kteří mnohé pohanské tradice v upravené podobě přijali. Vajíčko se v západním křesťanstvím stalo symbolem uzavřeného hrobu, z něhož Kristus znovu povstal. Ani východní křesťanství nezůstalo pozadu v utváření dalšího významného velikonočního ušatého symbolu. Nikdy nespící zajíc býval zobrazován jako jeden z průvodců germánské bohyně Ostary. Právě z jejího jména Eostre pochází anglický termín Easter. Východní křesťanství přisoudilo zajíci nejprve negativní význam ve spojení s nezřízeným sexuálním životem. Teprve později se v byzantském a ještě později i západním umění stal zajíc symbolem Ježíše Krista ve smyslu neutuchající cesty ke spáse. Smícháme-​li tyto významy dohromady, získáme nám dobře známého velikonočního zajíčka, symbol jara a nového života. Pověst, že velikonoční zajíček nikdy nespí, se dá patrně vysvětlit anatomickou zajímavostí, protože zajíci nemají plnohodnotná oční víčka, a tudíž se zdá, že celý život spí s pootevřenýma očima. Všechny tradice z různých kulturních oblastí mají v konečném důsledku přece jen něco společného. Stejně jako křesťané oslavují vítězství Ježíš Krista nad smrtí, slavili pohané příchod jara a obnovení koloběhu přírody, tedy opět vítězství života nad smrtí. 

Jan Tomášek