Banát 2021
Buďme k sobě upřímní, minulý rok zkrátka a dobře nepřál cestovatelům, a to především nám, před rokem ještě septimánům, kteří dychtivě očekávali bezpočtem legend opředenou výpravu do rumunského Banátu. Avšak rok se s rokem sešel, událo se mnoho změn a my mohli po úspěšných maturitách společně se studenty septimy vyrazit epesním žlutým autobusem do výše zmíněných končin. Oupengejťácký batalión se ocitl pod vedením nechvalně proslulého mužského tria - Michalik, Udatný a Kašpar, již jsou známí pod důvěrnými přezdívkami Luděk, Herr a Leonidas. Vybaveni krosnami, pohorkami a kytarou jsme vyrazili vstříc neznámým dálkám.
Rumunské hory nám nejprve ukázaly svou drsnou tvář. Padiş (čti Padiš, chápej jako synonymum pro pekelný lijavec a vichr) se sice zprvu tvářil vlídně a mírumilovně, jenže my jsme zde trávili pár nocí a fata morgana o letních teplotách a lenivém opalování se brzy rozplynula. A to hlavně díky panu Kašparovi. S vizáží horského vůdce velel třem expedicím, které nás zavedly mezi pastevecké psy, stáda padišských krav, do dechberoucích jeskyní i na skalnaté vyhlídky a feratty mezi vodopády. S desítkami kilometrů v nohách a posilněni místními plackami s brynzou jsme každý večer pějíce známé české lidovky odpočívali u táboráku a těšili se na teplejší počasí.
Po třech dnech jsme přejeli na jih země k hranicím se Srbskem, abychom prozkoumali ovzduší českých vesnic v Banátu. V Eibenthalu nás vítala teplá venkovní sprcha, v restauraci čepovaná Kofola a na nebi vymodlené slunce. Za odměnu po padišských stoupácích jsme si užili den na vlnách Dunaje. Lodí jsme dojeli až do působivé jeskyně, kterou jsme později prozkoumali pěšmo a na naší facebookové stránce jste mohli zaznamenat, že jsme místní netopýry neušetřili ani našeho zpěvu v naprosté tmě. Další den jsme putovali na horu Znamana, kde jsme ochutnali místní grilované speciality a za přátelské a soudržné atmosféry sdíleli nevšední zážitky u táboráku. I zde jsme strávili noc, ti odvážnější nocovali pod širákem. Všichni, kteří netrpí syndromem „spím do pravého poledne”, si ráno mohli vychutnat pohled na okolní vrcholky zalité růžovým světlem. Můžu snad mluvit za všechny zúčastněné, že to byl balzám na duši.
Později jsme se přesunuli do vesnice Gerník, kde jsme zakusili pravý styl života krajanů. Konaly se tu nejen hody ve světnici u místních, ale také spaní na seníku a dojení stračen, z čehož byl náš ubytovatel u vytržení. Poslední zastávkou na našem desetidenním putování byla nejvýše položená česká víska Rovensko, kde jsme se utábořili po boku starých bagrů. V krajině zahalené mlhou jsme si užívali poslední chvilky pospolu a čekali na přicházející bouři. Byli i tací, kteří uronili slzu, jelikož se jednalo o jejich poslední výlet se spolužáky.
A pak už nezbývalo nic než si vyzout pohorky a vydat se domů vstříc všednosti městských dní, během nichž nás ale vždy, když se nám zasteskne nebo nám bude smutno, bude hřát vzpomínka na Banát 2021.