Bazar na Blue Vanu
„Chtěl bych jménem Člověka v tísni poděkovat všem žákům a učitelům gymnázia Open Gate za zorganizování dobročinného bazaru na pomoc obětem zemětřesení v Nepálu. Potvrzujeme, že jsme od Vás obdrželi dar 15 000Kč, který použijeme v nejhůře zasažených oblastech země...“ Takovéto poděkování jsem nalezl ve své emailové schránce 1. července. Poslal ho Jakub Čejchan z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni a celé si ho můžete přečíst zde.
Ale pěkně popořádku. Jak k tomu došlo? Na úplném začátku bylo přání Kristýny Šmerdové z tercie A nějak pomoci lidem v jedné z nejchudších zemí světa, v Nepálu, které na konci dubna postihlo katastrofální zemětřesení. Po mých počátečních skeptických reakcích nás nakonec společně napadlo, že bychom mohli zorganizovat bazar oblečení. Skoro každá holka chodí do sekáče, kde si ráda pořizuje „nové“ oblečení, no ne? Myšlenka byla prostá: každý obětuje pár kousků ze svého šatníku a pár jiných si koupí. Výtěžek nepůjde ovšem jemu do kapsy, ale na konto SOS Nepál Člověka v tísni. Jednoduché jako facka. Prokonzultováno s lidmi z Člověka v tísni, s vedením školy, obesláni učitelé i studenti s žádostí o darování hezkého oblečení (svého či svých rodičů – to v případě studentů, samozřejmě) a nakonec stanoven nejvhodnější termín konání akce: Blue Van festival. Pomocnou ruku nabídla Monika Juchová, bazar se mezitím rozrostl i o další věci (knihy, hry, elektronika…). Organizace a popularizace celé věci se ujali samotní terciáni.
Na Blue Vanu to šlo všechno perfektně: prodejci smlouvali jak na arabském tržišti a i díky tomu vydělali téměř čtrnáct a půl tisíce. Celá sumička byla zaslána na výše zmíněné konto a zbytek už znáte. Co se neprodalo, tak si vzali nazpět původní vlastníci, co zbylo, to jsme darovali Armádě spásy.
Ještě jednou díky Vám všem, kteří jste se zapojili.
A za sebe mám radost, že Kristýna a její spolužáci nádherně aplikovali heslo trvale udržitelného rozvoje: Mysli globálně, jednej lokálně a začni sám u sebe.
Michal Kašpar