Cesta optimistů

Zjistit při odjezdu na ping-pongový turnaj, že jsem si zapomněl ping-pongovou pálku, není jistě výsadou mládenců pouze z naší školy. Naší výsadou je však optimismus. Hned po nástupu do vozidla začala smršť otázek coby kdyby: A pane Fidlo, když to celý vyhrajeme, tak nestihnem výtvarku? A co se dává za první místo? A kde se bude konat krajský kolo, když postoupíme?

Protože tři ze čtyř chlapců začali hrát stolní tenis cirka před měsícem, nekomentoval jsem jejich bláhovost, aby je neopustilo nadšení pro hru. Když jsme ale přijeli do Čelákovic před sokolovnu a jediné volné místo na zaparkování bylo právě pro naše vozidlo, navíc přímo u vchodu na sportoviště, oddechnul jsem si i já a řekl si, že dneska by ta výtvarka nemusela vyjít, když nám to tak hezky začíná zapadat...

A tak se stalo. Naši bojovníci nezatížení vědomostmi o soupeřích vlétli ke stolům a postupně se pomazlili se ZŠ Komenského čili Komenkou (4:2), Starou Boleslaví (4:3), ZŠ Čelákovice I (4:3) a ZŠ Říčany (4:2). Již po prvním vítězství jsem dojatě na chlapce křičel z balkónu: „Nebuďte k nim příliš krutí!“ Ale týmová jednička Kryštof Kantor mě zřejmě špatně slyšel. K němu se přidal vynikajícím výkonem Toby Kučera, coby obranář a s Kryštofem tahoun naší čtyřhry. Maty Fryc a Jonáš Míkovec předvedli neuvěřitelné výměny, když nám teklo do bot, a zachránili pro OG důležité vítězné body.

Nemyslím si, že naše individuality vyčnívaly nad soupeřovy borce, ale jako tým jsme drželi hodně při sobě a působili vyrovnaně. Rozhodně není dopředu dané, kdo bude příští rok jedničkou týmu.

Je z předešlých vět patrné, že optimismus nakonec zvítězil? Výtvarku jsme nestihli. Za první místo jsme obdrželi spoustu čokolád, o které se chlapci v autě samou radostí pohádali. Škoda jen, že krajské kolo se letos pro mladší žáky nepořádá.