EDIE – Gold Award

Když jsem se před třemi lety dozvěděla o EDIEM (Duke of Edingburgh Awards), dobrovolném programu, který pomáhá mladým od 14 do 25 let rozvíjet osobnost a aktivně využívat volný čas, nenapadlo mě, že bude po další tři roky do velké míry určovat způsob trávení mého volného času. EDIE nabízí tři certifikáty – bronzový, stříbrný a zlatý, přičemž bronzový je samozřejmě nejjednodušší. Během tří let jsem se postupně musela zdokonalovat v praktických dovednostech, sportu, dělat dobrovolnictví a na závěr se zúčastnit expedice, jejíž délka byla vždy určena podle toho, o jaký certifikát se jednalo.

Přes menší obtíže, jako je ujití stříbrné expedice s pochroumaným kotníkem, třídenní cesta bouřkou a půldenní bloudění v neznámém terénu, se nakonec těm nejodolnějším a nejvytrvalejším z nás podařilo vydržet a propracovat se až k zlatému certifikátu. Poměrně brzy jsme spolu s Bárou Adlerovou, Hankou Hurychovou, Martinem Kalábkem, Míšou Novákovou, Zuzkou Matějkovou a Anežkou Svobodovou zjistili, že zlatý EDIE bude náročnější, než jsme si mysleli.

V rámci příprav se každý druhý čtvrtek scházíme na zhruba hodinové schůzi, kde konzultujeme naše úspěchy, postupy a hlavně, co nás ještě čeká. Jednou týdně bychom si spolu měli zlepšovat fyzickou kondici, což jsme například splnili cyklistickým výletem v dešti. Jako součást zdokonalení se v tábornických dovednostech nás čeká stavění chatrčí v lese z větví a listí a následné přespání v těchto skromných příbytcích, spojené s vařením večeře. To vše doplníme menším „pochodem“ podle azimutu a mapy. Rovněž strávíme jedno odpoledne stavěním stanů v místech, kde je nevhodný terén (ideálně v dešti), a měli bychom si připravit „bojovku“ pro mladší studenty, při jejíž přípravě bychom měli dokázat naše dovednosti s mapou.

První novinkou pro tento rok je, že v rámci příprav se každý z nás musí zúčastnit nějakého pětidenního pobytu, kde se naučí něco nového, ať to bude sport či ruční práce. Druhou novinkou je, že naši expedici musíme naplánovat a uskutečnit v cizí zemi. My jsme si vybrali Rumunsko, konkrétně pohoří Rodna, kde máme v plánu během čtyř až pěti dnů ujít padesát kilometrů vysokohorským terénem. Díky tomuto jsme absolvovali přednášku o divokých psech a medvědech a začali se učit rumunsky. Naším cílem je psa ani medvěda nepotkat a z rumunštiny zvládnout základní fráze. Rovněž se v červnu za účelem zdokonalení se ve zdravovědě zúčastníme zdravotního kurzu Červeného kříže, na který jsme si vydělali na brigádě na vinicích u Hříbalů. Neboť poslední novinkou letošního roku je, že se na nákladech spojených s EDIEM alespoň částečně podílíme.

Jelikož očekáváme, že zažijeme mnoho nevídaného a neslýchaného, budeme vás průběžně informovat a zároveň vše archivovat pro další generace v kronice.

Anna Mikolášková