Inspirujeme se v zahraničí, říká ředitelka Open Gate Petra Dobešová
Soukromá základní škola a gymnázium Open Gate v Babicích u Prahy dokáže lecčím překvapit. Ve svém areálu ukrývá nejen bazén, sportoviště, rozsáhlou knihovnu, ale i stáje. Za jejím vznikem stojí manželé Kellnerovi, kteří chtěli nabídnout kvalitní vzdělání všem, i těm ze sociálně znevýhodněného prostředí. Sehnat však v Česku vhodné vyučující je stále obtížné, stejně jako přilákat zahraniční učitele.
V čem zásadním se lišíte od jiných soukromých škol?
Rozhodně bych na prvním místě uvedla rodinnou atmosféru naší školy. Pro nás je důležitý individuální přístup ke studentům. Ve třídách proto máme maximálně 20 dětí. Když to srovnáte s jinými gymnázii, kde mají třeba 25, 30, 35 dětí, tak je jasné, že individuálnost té výuky nemůže být zajištěna v takovém měřítku jako při nižším počtu studentů ve třídě. Asi jako jediné české osmileté gymnázium nabízíme vzdělání pro děti z celé republiky. Už od primy, tedy od jedenácti let, mohou žáci bydlet u nás na koleji přímo v areálu školy Open Gate. Když manželé Kellnerovi přemýšleli o tom, že chtějí založit školu, bylo pro ně podstatné, aby dokázali zajistit kvalitní vzdělávání primárně sociálně znevýhodněným dětem. Dalším velkým plusem naší školy je možnost mezinárodní maturity, což dětem otevírá brány do budoucna, protože mohou studovat jak v tuzemsku, tak i v zahraničí a je to pro ně i díky jazykové vybavenosti jednodušší.
Škola Open Gate má poměrně velký areál. Kolik máte studentů?
Zmiňujete velký areál, ale musím upozornit, že i přesto jsme spíše menší škola. Aktuálně máme přibližně 400 studentů a z toho je jich 100 na základní škole od první do páté třídy. Takže máme vlastně i tu nejmenší možnou základní školu, kde máme také v každé třídě po 20 dětech. Žáci z naší základní školy mohou pokračovat na osmileté gymnázium Open Gate, které začíná jakoby v šesté třídě, my říkáme v primě, a končí v oktávě. Na osmiletém gymnáziu máme celkem 300 studentů, z nichž necelá třetina bydlí na našich kolejích. Nutno podotknout, že koleje využívají z 90 procent studenti, kteří pobírají stipendium od rodinné nadace Kellnerových. Většina studentů gymnázia denně do školy dojíždí a jsou plně platící.
O jaké obory mají vaši studenti největší zájem, když se rozhodují, kam půjdou na univerzitu?
Vzhledem k tomu, že naše škola nabízí klasické všeobecné vzdělávání a nejsme úzce zaměřeni na nějaký specifický obor, studenti si volí různé obory. Jsou mezi nimi humanitní i ekonomické obory, jsou tam právnické a lékařské fakulty, jsou tam i přírodovědné obory, matematické obory. V menším počtu se absolventi ucházejí i o umělecké obory, takže je to opravdu všehochuť.
Vidíte u studentů i nějakou tendenci budovat v budoucnu vlastní byznys?
Každoročně vytváříme tablo s absolventy, kam každý z nich ve stručnosti napíše, kam chce směřovat a co má v plánu. A mnoho z nich tam skutečně uvádí, že chtějí rozjet svůj vlastní byznys. Není to většina studentů, ale dejme tomu, že pětina určitě.
Ve vašem školním areálu máte nejen bazén, sportoviště, ale třeba i koně. Na kolik ročně přibližně vyjde provoz takového objektu?
Ročně se taková částka vyšplhá ke 150 milionům korun a největší část z toho ukrojí personální náklady.
Investovali jste do všeho najednou, nebo se areál postupně rozšiřuje?
Areál jsme postupně rozšiřovali, ale samozřejmě ta počáteční investice v roce 2005 byla největší. Na podzim 2011 byla dokončena budova základní školy, její propojení s gymnáziem a rozšíření knihovny o studovnu. O rok později se vybudovala sportovní hala a v letech 2018 a 2019 jsme dokonce přistavovali další křídlo učeben. Nedávno jsme vybavovali učebnu robotiky, dělali jsme nové třídy pro výuku výtvarné výchovy, dramatického kroužku a hudební výchovy.
Jaké rozšíření nebo inovaci byste vyzdvihla?
Mám velkou radost z rozšíření naší školní knihovny, kde máme přes 40 tisíc svazků. Hodně se inspirujeme v zahraničí, protože mít vlastní knihovnu je i jakousi známkou úrovně školy. Podle mě je důležité, aby děti měly přístup k různým světovým autorům i knihám a aby je znaly. Na rozšiřování knižního fondu naší knihovny nejen v češtině klademe velký důraz, což beru jako přidanou hodnotu naší školy.
Zmínila jste vysoké personální náklady. V čem přesně to tkví? Musíte dávat výjimečně vysoké platy, nebo máte hodně zaměstnanců?
Na provozu školy se podílí zhruba 120 lidí – nejen učitelů, ale i vychovatelů, údržby nebo ostrahy. Potřebujeme mít personálně pokryté všechny vyučovací předměty, a to jak v českém systému vzdělávání, tak i v tom mezinárodním. Finančně náročnější je to pro nás proto, že ve třídách máme již zmíněné nízké počty dětí, což logicky znamená, školné vybíráme od menšího počtu studentů než na školách, kde je ve třídě daleko víc dětí. Naše škola ale vznikla především proto, aby nabízela kvalitní vzdělávání dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. To znamená, že náš byznysový model byl od základu postaven na trošku jiném schématu, než kdybychom zakládali školu, která má primárně přinášet zisk.
Vzhledem k mezinárodní maturitě a předmětům v angličtině musíte jistě soupeřit s ostatními školami o učitele na mezinárodním trhu, že?
Přesně tak. Když jsem v roce 2017 do Open Gate nastoupila, měli jsme opravdu velké problémy sehnat zahraniční učitele. I přesto že jsme soukromá škola, nemáme tak vysoké školné, jako mají mezinárodní školy. V rámci českého školství sice nabízíme nadprůměrné mzdy, ale zároveň soupeříme s mezinárodními školami, které mnohdy dokážou nabídnout zahraničním pedagogům ještě lepší podmínky. Tím pádem je musíme něčím zaujmout a přilákat natolik, aby se rozhodli pro Českou republiku, konkrétně pro naši školu. Docela výrazně a zároveň paradoxně nám v tom pomohl covid. Učitelé se totiž během něj dostali do přísných izolací v Číně a jiných asijských státech, což jim hodně zkomplikovalo život. Proto se v té době řada z nich rozhodla pro evropské státy včetně nás a byli ochotni přistoupit na relativně nižší mzdy.
A dnes máte se sháněním zahraničních vyučujících nějaké problémy?
Častokrát jsme sahali po učitelích z Velké Británie, nicméně to je teď také velmi komplikované kvůli brexitu. Obecně je poměrně dost náročné dostat sem jakéhokoli učitele ze země, která není v Evropské unii.
Co konkrétně to komplikuje?
Jde především o náborový proces a nostrifikaci všech dokumentů, aby to vyhovovalo současným pravidlům českého školství. A kromě toho, že je to neuvěřitelné papírování, které nemusí mít vždy „šťastný konec“, je to pro nás náročné i ekonomicky.
Jak je obtížné sehnat českého učitele, který bude v souladu s vaší filozofií, systémem výuky a bude jazykově vybaven?
Lehké to určitě není, protože ve škole se snažíme přiblížit k sobě dva světy. Jeden svět je český vzdělávací systém a druhý mezinárodní. V českých školách se pedagogové dokážou v kabinetu hádat kvůli tomu, kdo, co a jak učí, protože každý z nich studoval na jiné fakultě a v Česku si každá fakulta nastavuje svůj systém výuky. Oproti tomu například Britové mají mnohem více ucelený a jednotný systém na všech fakultách a o typu výuky přemýšlejí velmi podobně, protože k tomu tak byli i vedeni na svých fakultách. Sehnat tedy českého učitele, který bude mít spíše to zahraniční smýšlení, je stále obtížné. Nicméně pro nás je nejdůležitější, aby byl dotyčný v souladu s naší filozofií, která cílí na to, aby se naši studenti uměli a chtěli vzdělávat celoživotně. Pro nás je nejdůležitější, aby si studenti uvědomili, že vzdělávání nekončí střední nebo vysokou školou, ale že je to běh na celý život. A abychom takové uvažování dokázali přenést na studenty, potřebujeme mít v týmu takové učitele, kteří půjdou příkladem. Takže chuť se vzdělávat jim musí být vlastní v jakémkoliv věku.
Když vaše studenty vedete zahraničním směrem, neděje se pak známý „odliv mozků“?
Nadace Kellner Family Foundation, jež na našem gymnáziu a pak i na univerzitách v zahraničí finančně podporuje některé naše studenty a absolventy, dlouhodobě usiluje o to, aby tito mladí lidé využili nabyté zkušenosti ze zahraničí ve prospěch České republiky. Zhruba 40 procent našich studentů odchází studovat na české vysoké školy, zbytek pak do zahraničí. Po brexitu jsou čím dál více populární univerzity v Nizozemsku a Irsku.
K vaší škole patří i koleje. Kdo této možnosti využívá a na kolik peněz školné s kolejí vyjde?
Z naprosté většiny, asi z 90 procent, jsou to studenti finančně podporovaní nadací Kellnerových na základě sociálního stipendia. Školné s ubytováním na koleji u nás vychází od příštího školního roku na 620 tisíc korun ročně. Je v tom zahrnutá i strava (pět jídel denně), uniforma, všechny kroužky a akademické kluby.
Petra Dobešová má dlouholeté zkušenosti s projektovým řízením a poradenstvím v oblasti strategického řízení firem a jejich restrukturalizace, a to nejen v Česku, ale i ve Švýcarsku. Vystudovala VŠE v Praze se specializací na finance a mezinárodní obchod. Od března 2017 byla jednatelkou OPEN GATE – gymnázium a základní škola, s. r. o., a od ledna 2019 členkou správní rady Nadace The Kellner Family Foundation zodpovědnou za správu, organizaci a za rozvoj filantropických projektů. V září 2022 byla zřizovatelem jmenována ředitelkou školy.
Zdroj: Deník E15