Jedeme na vodu!

Jedeme na vodu! Tři slova, pod kterými si asi každý vybaví hlavně sluníčko, třicet stupňů, pohodu a pořádnou koupačku. My, studenti sext, jsme si to tak aspoň představovali a nemohli se dočkat, až si všichni budeme užívat volno na vodáku.

V pondělí 27. května jsme se vydali autobusem do jižních Čech, kde jsme měli v plánu sjet Vltavu. Sluníčko svítilo a my se opravdu těšili. Bohužel po pár minutách nás dostihl déšť, který neustával ani ve dne, ani v noci. Na řece v kánoích nám to bylo jedno, když se totiž převrací jedna loď za druhou, člověk zimu a mokro už ani nevnímá. Kdybychom měli spočítat, kolikrát jsme se „udělali“, tak si myslím, že držíme rekord, dokonce i zkušený vodák pan Michalik se „cvaknul“. Rekord určitě držíme i v počtu uplavaných či utopených věcí. Po Vltavě jsme viděli plout třeba klobouk, tílko nebo boty. Jednou nám málem uplavala i loď. Opravdu krušné časy vždy přišly až na souši o něco později, jelikož pršet nepřestalo, ani když nadešel čas na stavění stanů. Celí promočení, smradlaví a zmrzlí jsme stavěli plátěná obydlí, abychom měli kde spát. Na náladě nám to však neubíralo, počasí nás nemohlo zastavit, přeci nejsme z cukru! Do všeho jsme se vrhali s chutí. Poslední den naši skvělí učitelé, kteří po celou dobu neztráceli optimismus, zvládli rozdělat oheň, a tak jsme nakonec zažili i tu pravou kempařskou atmosféru.

 Na celý tento výlet jen tak nezapomeneme. I přes všechen ten déšť a ne úplně ideální podmínky jsme vždy našli situace, jimž jsme se zasmáli, a tak si užili jeden z nejlepších výletů. Myslím, že po této zkušenosti můžeme všichni říct, že už jsme zkušení vodáci.

Kateřina Vaňková