Jsme všichni jedna dobrá bábovka?

V úterý jsme si v ranní oáze v první i druhé třídě četli příběh s názvem „Slavnost v troubě“. Slavnost, na kterou bábovková forma všechny pozvala. Hosté přicházeli ve slavnostní náladě jeden po druhém.

„Jen pojďte," volala bábovková forma na mouku, vajíčka a tuk. Mouka měla zase svůj vychloubačný den: „Nemyslíte si také, že mám nejkrásnější bílé šaty?“

„Samozřejmě, já jsem si dnes vzal jiné,“ ozval se bílek. Malá prostořeká rozinka řekla: „To bys teprve musel vidět cukr.“ Mouka mávla pohrdavě rukou: „Ten se dneska zase opozdil. Beztak ho nemohu ani cítit. A jak je nepříjemný na dotek. Doufám, že se ke mně moc nepřiblíží. Tamhle přichází. Rychle, zavřeme dveře od trouby.  Nepustíme  ho dovnitř.“ 

A přibouchli dveře od trouby krystalovému cukru přímo před nosem. Tak začala…….. (Co myslíte děti, že teď asi začalo?)

…….začala horká slavnost v troubě. Všichni se začali pořádně potit. Po nějaké chvíli se dveře trouby otevřely a objevila se hnědá křupavá bábovka. Nůž úslužně přiskočil, aby pomohl hostům z bábovkové formy. Měl také za úkol ochutnat výsledek slavnosti. Ale už po prvním kousnutí bylo slyšet volání: „To je hrůza!!!  Chutná to odporně! Není tam žádný cukr!“  Na kuchyňském stole stála teď opuštěná a nedotčená bábovka. Krystalový cukr už nemohl bábovce nijak pomoci. Bábovku by čekal strašný konec, kdyby krystalový cukr nepoprosil svého bratrance moučkový cukr, aby přišel a posypal bábovku tlustou bílou vrstvou. …..

Přemýšleli jsme nad tím, proč asi přibouchli kamarádi cukru troubu před nosem. Udělal jim něco? Jak mu bylo? Jak se asi cítil? Chtěli se takto zachovat opravdu všichni? Proč poslechli mouku? Jak je nám, když se ocitneme v podobné situaci?

Zjistili jsme, že stejné situace sami zažíváme a povídali si o tom, jak se cítíme a co by nám pomohlo, aby nám v té "bábovkové formě" bylo všem dobře. Každý z nás je nenahraditelný a cenný.  Všichni jsme se shodli, že chceme být dobrá zajímavá bábovka, sladká a plná oříšků, rozinek, mandlí, čokolády a ještě mnoha dalších dobrot.

Já osobně věřím, že  společně budeme a jsme.

Barbora Sirková