Juniorský maraton
Juniorský maraton se běžel 23. 4. v pražské Stromovce. Tohoto štafetového závodu se zúčastnili čeští středoškoláci a jejich učitelé a my jsme na okruhu o délce 2100 metrů samozřejmě nesměli chybět. Počasí nám sice přálo, ale výkyvy teplot způsobily nečekanou absenci v našich řadách. Po snídani jsme zjišťovali, jak jsme schopní improvizovat a kombinovat. Jelikož každý běžec má uběhnout minimálně 2 kola, tedy 4200 metrů, a všichni dohromady nečekaně maratón, pozměnili jsme pořadí závodníků, abychom byli co nejefektivnější. A kdo že do Stromovky vyrazil? Studenty zastupoval Jan Hrebík, Martin Kubíček, Jakub Jersenský, Radim Dvořák, Jáchym Valeš, Tomáš Hošťálek, Nikita Rodin, studentky pak Bára Votlučková, Kristýna Kolářová a Adéla Archalousová. Za statečné pedagogy nastoupil Michal Klauz, Michal Kašpar a Pavel Knížek, skupinu doplňovaly tři půvabné dámy: Kristýna Procházková, Kristýna Drábková a Lenka Korbelová.
Výstavištěm v Holešovicích čpěl zápal a odhodlání. Zdálo se, že některé týmy přijely především za každou cenu zvítězit. Všude se rozcvičovali a protahovali studenti a učitelé, zastupující téměř všechny věkové kategorie a tělesné konstituce, počínaje malými a mrštnými, po obrovské a dlouhé. Po prozkoumání trasy, která se jevila nad očekávání náročná, jsme si vyzvedli startovní čip a byli připraveni na nejhorší. Areálem se rozlehl výstřel revolveru a pak už byl slyšet jen hlasitý dupot a lapání po dechu. Vedle dráhy maratonu čekalo na závodníky občerstvení v podobě zmrzliny a zdravého pití. Celý závod trval přibližně 4 hodiny. Posledním naším reprezentantem byl vytrvalec Klauz, který doháněl ztracené kilometry. Poté, co doběhl a odevzdal čip, se zjistilo, že mu chybí ještě jedno kolečko. Sebral všechny zbývající síly a za podpory týmu doběhl svůj poslední úsek. Nevyhráli jsme, ale ten pocit, že to každý z nás zvládl, se výhře téměř vyrovnal.
S pocitem dobře odvedené práce jsme si sbalili své věci, doobčerstvili se a zrovna, když mělo dojít na společné focení, nad Holešovicemi ztmavlo nebe a zvedl se vítr. S ním i všechen prach a stany pořadatelů. Začala odlétávat cílová brána i propagační billboard. Celí vyděšení jsme se snažili co nejrychleji dostat do tramvaje. Když jsme konečně seděli v suchu a bezpečí, které nám poskytla veřejná doprava, začalo jako naschvál neuvěřitelným způsobem pršet a nepřestalo, ani když jsme vystupovali. Do Babic jsme tedy dorazili již osprchovaní. Všichni si maraton pochvalovali a z účasti na tak pěkné akci byli nadšení.
Pár fotografií si prohlédněte zde.
Tomáš Hošťálek, Martin Kubíček