Kaiserschmarrn, rozbité hůlky a další radosti z lyžařského výcviku

Co si představíte pod pojmem „lyžařský kurz“? Mně osobně se vybaví spousta výjevů včetně bolesti celého těla, kaiserschmarrn, carvingového oblouku a rozbitých hůlek. Nejvíce se mi však vybaví smích mých kamarádů ze tříd kvinta A i kvinta B, se kterými jsem prožila příjemný týden, strávený lyžováním, snowboardováním, padáním a naštěstí i vstáváním. A jak vlastně ten náš týden probíhal? 

Na dlouho očekávaný lyžařský kurz jsme se vydali v neděli 11.března v ranních hodinách. Již v autobuse kolovala dobrá nálada, asi hlavně díky vydatným svačinkám, které nám rodiče přibalili na cestu. Ač byla cesta daleká – v autobuse jsme strávili přibližně 9 hodin – nás, zdatné kvintány, nezmohla. Nadšeně jsme dorazili do Gasthof Lavanterhofu ve večerních hodinách. 

Již v pondělí ráno jsme se vydali na sjezdovky. Studentům stačila vskutku jen chvilka na otrkání a v průběhu několika jízd už všichni sjížděli s jistotou. Počasí nám sice zpočátku moc nepřálo, ale čím déle jsme se v Rakousku nacházeli, tím pěkněji venku bylo. Každé ráno jsme nadšeně vyrazili do ski centra a s pomocí paní Gnadové, pana Klauze, pana Udatného, pana Michalika a Šimona Jindry jsme zdokonalovali naši techniku. V úterý jsme dokonce navštívili aquapark, kde jsme si užili 2 hodiny skotačení ve vodě. Večery jsme trávili povídáním, odpočíváním i hraním stolních her, jako např. kanasty a Krycích jmen. 

Avšak ani náš týden nebyl jen růžový. Hned v pondělí naše milá Míša Kopřivová upadla na sjezdovce, což jí znemožnilo lyžování na celý týden. I tak s námi ale trávila večery a nikdy neztrácela dobrou náladu. I Páju Hrachovcovou bohužel v úterý skolila nemoc, proto také dva dny odpočívala na chatě. Ani Páje to však nezkazilo náladu a jako vždycky se na nás nepřetržitě usmívala i přes své horečky. 

Nejhorší na našem výletě asi byl ten fakt, že jsme museli odjet. Myslím, že můžu mluvit za všechny účastníky kurzu, když řeknu, že bylo těžké rozloučit se s krásnými rakouskými Dolomity, milou vedoucí chaty Bertinou, řidičem Davidem, rakouskými dobrůtkami a hlavně s týdnem plným nádherných zážitků. Celý kurz jsme uzavřeli krásně stráveným dnem na sjezdovkách, kdy nám svítilo sluníčko. Odpoledne 16.března jsme naposledy nastoupili do autobusu a v brzkých ranních hodinách v sobotu dorazili do Babic. 

Unavení, ale plní zážitků už jen spokojeně vzpomínáme na náš lyžařský kurz. Podívejte se, jak vzpomínají i ostatní studenti: 

Jan Hrebík (5.A): „O našem lyžáku chci říct jen to, že na něj asi nikdy nezapomenu. Parádně jsme si zalyžovali, sněhové podmínky a počasí nám velmi přály (tudíž jsme mohli vyzkoušet více středisek), nikde nebylo moc lidí… zkrátka nám vyšlo asi všechno, co nám vyjít mohlo. Nesmím opomenout pobyt v bazénu s výhledem na hory a bezchybnou péči paní Bertiny. Ale co je nejdůležitější, potvrdilo se nám, že jsme skvělá parta, která má stejně skvělé učitele. Bez té milé skupinky by to totiž nebylo ono.“ 

Bertram Škařupa (5.B): „Lyžák byl nejlepším výletem na Open Gate za celou dobu, co tu jsem. Jelikož snowboarding je jeden z mých nejoblíbenějších sportů, byl jsem mile překvapen, když jsme na lyžáku objeli 4 ski areály a z toho v tom nejlepším jsme byli dvakrát. Nejvíce jsem si užil den, kdy zrovna bylo nejhorší počasí, protože nasněžilo asi 30cm sněhu a jezdili jsme „free ride“ s instruktorem Šimonem. I když nebyla nejlepší viditelnost, ježdění v hlubokém sněhu na snowboardu bylo skoro jako na surfu. Tudíž jsem si to moc užil.“ 

Eliška Procházková (5.A): „Lyžařský kurz byl opravdu skvělý. Bylo moc fajn, že jsme každý den jezdili na jiný svah. Také že nám vedoucí říkali chyby, které jsme si mohli později opravit, protože nám s tím pomohli. Nejlepší byly večery se spolužáky a společný bazén. Velmi jsme si to užili a nikdy na to nezapomeneme. 

Třeba když jsme byli v aquaparku, šli na tobogán, kde již stál Kuba a David (kluci ze septimy, kteří se k nám přidali). Připravovali se, že pojedou spolu. Mezitím tam Kuba machroval a houpal se na kovové tyči nad tobogánem. David stál za ním a již se připravoval na to, že naskočí zelená a oni budou moci vyjet. David dal ruce vedle Kuby na kovovou tyč. Zelená naskočila a David vyjel, ale bez Kuby, protože ten se tam stále držel, takže ho David podjel. Sám Kuba byl docela vyděšený, ale velmi jsme se zasmáli.“ 

Marek Paštika (5.B): „Snad každý člověk vzpomíná na svůj lyžák, protože to je akce, která vám utkví v paměti na celý život. Vsadím se, že tak to bude i u drtivé většiny z nás. Hned po příjezdu a po „skvělé“ večeři, na které se servírovalo nedodělané maso a nějaká podivná vodová omáčka, jsem věděl, že to luxus nebude a taky nebyl. Ale o tom to není. Je to o lyžích (proto lyžák, ne?) a ty jsem si náramně užil. Sjezdovky a počasí bylo skvělé a moc se mi líbilo, jakou nám dali učitelé volnost. Hlavně poslední den, kdy jsme jezdili polonazí. Ano, zábava. Také je to o lidech a kamarádství, což bylo taky super. Vždycky je sranda poslouchat ty různé drby...“ 

Jasmína Švarcrová (5.B): „Vzhledem k tomu, že se jednalo o sportovní kurz, nelze opomenout i pády a kolize, které k tomu neodmyslitelně patří. Přišli jsme o pár hůlek nebo je určitým způsobem poškodili (pan Klauz je naštěstí silný chlap a všechny narovnal do téměř původního stavu), části helem (někteří spolužáci stále nepochopili, že je zakázáno vyklánět se z oken lanovky nebo cokoliv vyhazovat ven), rozbili pár vázání a otloukli sami sebe i spolužáky (promiň, Jeni). Ale na sjezdovkách nám to samozřejmě slušelo jako vždy. Ve fešných žlutých rozlišovácích jsme byli nepřehlédnutelní a pod hrozbou 500 korun, pokud tento módní kousek ztratíme, jsme je hrdě nosili. 

Co se cizího jazyka týče, s tím jsme si poradili hravě. Stačilo pár slov a frází a byli jsme schopni přežít den v německy mluvícím prostředí. Kaiserschmarrn, název tradičního sladkého pokrmu, po kterém jsme prahli znaveni v poledne. Foto bitte! Tahle fráze se skutečně hodí, pokud stojíte na stráni a chcete si pořídit fotku s nádherným panoramatem. Jenom v našem případě se stalo, že zrovna v danou chvíli žádný lyžař kolem nejel, a když se někdo zastavil, promluvil na nás česky. Vše jsme zvládli hravě díky panu Udatnému, samozřejmě. Ale také dalším učitelům, kteří byli skvělí a měli s námi a naší lyžařskou (ne)schopností trpělivost. Lyžařský kurz byl týdnem plným radosti, smíchu, jídla, pádů bez ztráty důstojnosti, na který opravdu nezapomenu.“ 

Nicolas Wichert (5.A): „Náš pobyt bych shrnul jako náročný a zajímavý. Každý den byl samozřejmě naplněný hlavně lyžováním, takže jsme ráno měli jen minimum času. Zato sjíždění po alpských sjezdovkách bylo opravdu krásné. Občas sice převládala mlha, ale jinak byl sníh celkem dobrý a občas svítilo i slunce. Výborné byly hlavně paní Bertina a Marie v našem pensionu a samozřejmě náš pan řidič.“ 

Elizabeth Pavlovec (5.B)