​Knihy mých blízkých

Pamatujete na Lovce mamutů, Říkali mi Leni, Gabru a Málinku, Kopretiny pro zámeckou paní nebo Memento? Tyto knihy kdysi zdobily čtenářské deníky, ale dnes vedle Harryho Pottera či Deníků malého poseroutky nemají téměř šanci. A tak jsme se v našem češtinářském oddělení rozhodli, že o ně zkusíme u žáků probudit zájem a že do toho zapojíme jejich rodiče, prarodiče a další příbuzné. 

Již v září byl studentům nižšího gymnázia představen projekt, jenž sledoval několik cílů; kromě oprášení starších knih jsme si kladli za cíl, aby děti se svými blízkými strávily nějaký čas diskusí nad literaturou a zároveň se všichni pobavili rodinnými historkami. Sekundáni, terciáni a kvartáni měli od svých příbuzných nebo i vychovatelů či sousedů zjistit, jaká knížka byla jejich oblíbená, když byli ve stejném věku, ve kterém jsou nyní sami žáci. Knihu si pak studenti museli přečíst a na základě rozhovorů s rodiči mohli napsat buď srovnávací esej, nebo rozhovor, který zpracovali ve formě plakátu. 

Podle reakcí studentů nejen že se podařilo všechny cíle naplnit, ale v nejednom případě projekt přinesl další vtipné situace a zajímavé poznatky. Rodiče pátrali ve svých pamětích, složitě vybírali pouze jednu oblíbenou knihu, museli se rozpomenout alespoň na nějaké ty detaily z děje a někteří se dokonce vydali na půdu nebo do sklepa, aby knihu našli. A když ji našli, bylo potřeba srovnat jednotlivé listy, které za ta léta z knihy vypadaly. 

Práce na projektu zabrala dětem a jejich rodičům několik dnů a večerů, o knihách se bavili u oběda, na horách, na návštěvě, dokonce i u štědrovečerní večeře, při cestě do Open Gate… prostě kde se dalo. Mnohdy také zabrousili až k příhodám s prababičkou a pradědečkem, jak nutili své potomky do povinné četby. 

Ukázalo se, že většími čtenáři byly maminky, které svou oblíbenou knihu doporučovaly nejčastěji, většinou také měly v zásobě hned několik titulů, z nichž svým dětem dávaly na výběr. V rozhovorech byly také sdílnější, někdy tolik, že na poster nestačil formát A1. Tatínkové měli naopak tendence vyprávět svá klučičí dobrodružství, na otázky ke knihám odpovídali stručněji a kluci z nich pak museli odpovědi trochu dolovat. 

Věříme, že si studenti i rodiče užili společně strávený čas a že si byli vzájemně inspirací. Kdo ví, možná v příštím projektu budou muset rodiče číst knihy, které nyní hltají jejich potomci. Nenechte se ošálit novinovými titulky, dnešní děti totiž čtou. 

Petra Šedivá