Kolejní Síň slávy
Někdo očekával ohňostroje, jiný bezpečné přistání raketoplánu. Nic tak bombastického se však nedělo. Bývalí i současní vychovatelé a oslovení studenti vybírali z jedenácti absolventských ročníků (2008/09 – 2018/2019) osobnosti, které se originálním a nesmazatelným činem, či vlastnostmi zapsaly do chodu a života na kolejích OG. To neznamená, že musely nutně být pro někoho studijním vzorem, ale úplně stačí, když pomohly v pravou chvíli, od rána do noci se smály, nebo byly pro kdejakou tu „lekraci“, jak se u nás na kolejích říká.
K odhalení pomníku, který můžete pietně navštívit v nové kolejní hale, se dostavilo šest z osmnácti oceněných osob. Byl mezi nimi Jirka Vebr, Vašek Soukup, Tomáš Titěra, Vítek Dupák, Tomislav Procházka a Ondra Kostka, jenž důstojně zastoupil Verču Šilhanovou.
Díky technologicky zdatnému panu Grejtákovi a Niki Zahranyčnému jsme se pak přes telemost spojili s dalšími věrnými, kteří celí natěšení čekali u laptopů ve svých současných destinacích (Plešák - Indie, 02:00 tamního času; Kolomazníková, Kerekanič a Kára – Britex, 19:00 t. č., Haspeklová – Florida, 14:00 t. č.), a věřte, že jsme si krásně popovídali nejen o Síni slávy, ale taky o tom, že laureáti mohou být za své hanebné činy v budoucnu z pomníku vymazáni.
Tato virtuální konference, jež nemá mezi našimi ploty obdobu, však byla těsně před zahájením málem ohrožena. Minutu před spuštěním se pan Kašpar, který společně s paní Šedivou pomník odhaloval, vrhnul na náš počítač, aby si přečetl sportovní zprávy, s neutuchající touhou dozvědět se, zda jeho milované hokejové Pardubice opět slavně prohrály. Přetrhal u toho několik důležitých kabelů. V časovém vakuu, než Niki vše opravil, jsme se jali ochutnávat dort a utopence, které jsme na tuto slávu hladovým přítomným a ještě hladovějším nepřítomným (omluvili se D. Jaroš, Kouřilová, Jakubowicz, Kotlár, Vecko, Baštýř a Polánek, Vašnosta Kuliš se s omluvou nijak neobtěžoval) s kolegyněmi přichystali.
Úspěch setkání potvrdili sami účastníci i naši současní miláčkové, které jsme ještě dlouho po večerce museli odhánět od mikrofonu s tím, že už i na Floridě se půjde co nevidět chrupat.