Náplast na kolejní duše za odložené mimoškolní aktivity

Po dvou letech se zvony našich srdcí opět roztloukly. Sportovní 48 alias Osmačtyřicetihodinovka v OG nám dala zabrat. Některým organizačně, většině fyzicky; projevila se totiž absence řádného tréninku v uplynulých dvaceti měsících a také nečekaný tah pana Klauze zařadit do středečních dopoledních i odpoledních hodin tělocviku cyklistickou časovku, Rigbyho pahorek či lahůdky typu Cooperova testu. Nejen s tím vším se museli naši kolejní studenti od primy až po oktávu vypořádat. Napříč ročníky jsme nalosovali týmy, jimž šéfovali borci a borkyně z oktáv. Kdo z nich byl šikovný a zvládl vše organizačně, nemusel na kolbištích zanechat tolik potu, krve a slz.

Letošní nepřeberné množství disciplín souviselo se zatraktivněním soutěží i s tím, že naše volnočasové aktivity, chcete-li kroužky, se rozeběhnou, dá-li bůh, až 13. září 2021. Po tradiční přehazované, fotbalu a štafetě 4x200 metrů, která snesla parametry Diamantové ligy, a to rychlostně i atmosférou, jsme pro lenivější sportsmany zařadili ještě pétanque, střelbu ze vzduchové pušky a skoky v pytlích. Nesoutěžní a pro někoho tím zábavnější lukostřelba na přísavný terč otevřela debatu akademiků na téma Čím chci být.

Zkrátka, bylo toho hodně, a kdo byl hodně úspěšný, ten hodně vítězil. Jako kolektiv Tomáše Hošťálka Harry a Marv. Jeho tým dokonce vyhrál i v „mimosoutěži“ o nejděsivější pokřik. Tipnete si, jak zněl? Správně, „Jdeme do baráku!!!“

Další úspěšné soutěžící nemohu jmenovat, protože jich bylo 110. Mohu jim jen poděkovat za odvahu, vytrvalost a vytvoření skvělé atmosféry. Ceny byly soutěžícím předány týmem vychovatelů, kteří celou 48 organizovali, při tzv. Uvítací vatře, jež během čtvrteční noci ozářila náš areál. Právě teď, když píšu tuto reportáž, zřetelně slyším od ohně se linoucí refrén písně Human v podání kolegy Patrika Z. a mohutného sboru dětí. Nádhera! Stejně jako noční tajuplná hra o tajuplnou věc kolegy Milana M., která uchvátila celou komunitu. Ale o tom zase příště.