Páteční zprávy z gymnázia
Vážení rodiče, zákonní zástupci a příznivci našeho gymnázia,
každý z nás pravděpodobně alespoň jednou v životě zažil období, kdy měl pocit, že se nachází pouze ve vleku událostí a nemá šanci je doběhnout. Přesně takové období jsem zažil v právě končícím týdnu a mým receptem na jeho překonání byla snaha zachovat si určitou míru nadhledu, o což se pokusím i ve svém dnešním dopisu.
Důležité informace o příštím týdnu jste obdrželi od pana Bílého již ve středu. Velmi stručně shrnuto: platí, že od pondělí do čtvrtka přecházíme na distanční výuku s tím, že škola i koleje zůstávají nadále otevřeny pro studenty, kteří se rozhodnou účastnit se výuky prezenčně. Sportovní kroužky konané v OPEN GATE se pro příští týden ruší, u ostatních lektoři kontaktují jejich účastníky a individuálně upřesní, zda a případně jak bude aktivita probíhat. V pátek jsou pololetní prázdniny a po nich následuje týden jarních prázdnin. Věříme, že se poté situace výrazně uklidní a budeme pokračovat opět v prezenčním vzdělávání.
Jak jsem v úvodu zmínil, týden to byl opravdu hektický a jeho hlavním znakem bylo posílání do karantén. Nejsem sice vystudovaný historik, a proto jsou mé představy možná trochu naivní, ale zvláště koncem týdne jsem se cítil jako vojevůdce ve středu nemilosrdné bitvy. Namísto odstraňování figurek symbolizující vojáky z bitevního plánu jsem svými e-maily odklízel třídy ze školy a posílal je postupně z bojiště pryč. Ti nejvytrvalejší válečníci se občas po uplynutí zákonem stanovené doby na chvíli vraceli, aby však smeteni opětovnou palbou znovu smutně mizeli. Uprostřed lítého boje jsem sám nestál stranou, a tak zasažen smrští kulek jsem se v polovině týdne rovněž ocitl mezi raněnými. Věřím, že jsem se pokusem o literární ztvárnění svých pocitů nikoho nedotkl, určitě nechci situaci nijak zlehčovat, jen ji občas už nedokážu brát bez určité míry nadsázky.
Je paradoxní, že týden, ve kterém se nám prakticky vyprázdnila škola, byl zároveň týdnem plným různých soutěží a akcí. Obě tercie odjely na běžkařský výcvik, kde si užívaly zasněžených kopců Šumavy. Kvintáni a sextáni měli nesmírně zajímavého hosta; mohli se totiž osobně seznámit s Martinem Mikulem, který k nám přijel představit práci zahraničního reportéra. Pan Mikule působí v České televizi jako reportér známých pořadů 168 hodin či Objektiv. Zimní olympijské hry v Pekingu začínají přesně za týden, avšak my jsme měli školu plnou olympioniků již nyní. Jejich soutěžení nebylo sportovní, ale výhradně akademické. Postupně se u nás konala školní či okresní kola matematické olympiády, zeměpisné olympiády, olympiády z českého jazyka a olympiády ekonomické; to vše za hojné účasti našich studentů. O jejich úspěchy se samozřejmě rád podělím, jakmile se dozvíme výsledky.
Závěrečný odstaveček bych rád věnoval svým kolegům – učitelům, vychovatelům i ostatním zaměstnancům naší školy. Napsat, že uplynulý týden pro ně nebyl jednoduchý, je značným eufemismem. Potěšilo mě, jak profesionální práci i v těchto náročných podmínkách odváděli. Jsem si jist, že příští týden učitelé zvládnou výborně přechod na distanční výuku, a věřím, že po prázdninách se s nimi i s ostatními studenty potkám v trochu klidnější době. V jak náročné době jsme se všichni ocitli, nevnímá snad jen školní kocour Marvin; i mezi těmi několika studenty, kteří ve škole zbyli, si totiž umí najít pár rukou, jež ho vždy s radostí podrbou.
Přeji Vám příjemný víkend.
