Páteční zprávy z gymnázia

Dobré odpoledne všem čtenářům pátečních zpráv z našeho gymnázia,

rok se s rokem sešel a já Vám opět píši poslední předvánoční zprávu. Jako obvykle byl poslední týden nejen ve znamení výuky, ale také bohatého mimoškolního programu.

Naše jídelna se po tři večery proměnila ve slavnostní prostor, kde si studenti základní školy, nižšího a vyššího gymnázia užili společně se svými vyučujícími a vychovateli atmosféru vánoční večeře. Musím přiznat, že si nevybavuji žádnou jinou školu, kde by se podobná akce organizovala, a jsem skutečně hrdý na to, že v Open Gate jsou tato setkání tradicí. Celou atmosféru dokresluje i to, že v průběhu svého studia na OG si většina studentů vyzkouší dvě role – jak stolujících, tak těch, kteří se o stolovníky starají. Je u nás zvykem, že základní školu a nižší gymnázium obsluhují kvintáni, vyšší gymnázium pak kvartáni, a nejinak tomu bylo i letos.

Další tradiční součástí předvánočního týdne je vánoční besídka, kterou jsme nově pojali jako vánoční muzikál. Všichni, kdo byli včera v naší sportovní hale, mi jistě dají za pravdu, že se jednalo o vydařené vánoční představení. Tentokrát se návštěvníci mohli zaposlouchat nejen do tónů hudby a užít si divadelní vystoupení, ale také si v zadní části haly prohlédnout výtvarná díla našich studentů. Velmi děkuji všem, kdo se na tvorbě večerního vánočního programu podíleli.

Na závěr se nemůžu nepodělit o jednu čerstvou historku. Vždy jsem si myslel, že slova známé vánoční písně Vánoce, Vánoce přicházejí – „Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost, říká táta vždy, když chvátá na pohotovost“ - jsou nadsázkou, která se stává maximálně na filmovém plátně. Jak jsem však zjistil po středeční vánoční večeři, tato událost se může skutečně přihodit. Jeden z našich učitelů nejen chvátal na pohotovost, ale nakonec tam i zůstal do druhého dne, kdy mu kost z jícnu odstraňovali v celkové narkóze…

Naštěstí vše dobře dopadlo, nicméně kromě klidných svátků Vám popřeji i to, aby se Vám podobné události nejen v příštím roce zdaleka vyhýbaly.

Těším se na viděnou v roce 2025.

Luděk Michalik