Pelíšky kvarty B

Na letošním výletě jsme si hezky odpočinuli, nejen od mobilů, ale i po fyzické stránce. Oproti minulým rokům, kdy jsme byli nuceni za odpoledne ujít přes 30 kašparokilometrů*, byl tento výlet úplná oddechovka. Stěží jsme ušli 15 kilometrů**, a to za celé tři dny!

Nejdříve jsme se i s krosnami vydali na přírodní koupaliště, kde jsme se během horkého dne osvěžili, chodili kontrolovat, jaké skvosty z vody tahají rybáři (kromě tradičních kaprů třeba i jesetery), a bavili nepočetné návštěvníky mazurkou zatančenou na pontonu uprostřed rybníka.

Poté nás už čekalo ubytování. Pondělní odpoledne, večer i noc nás hostila zahrada Kašparochalupy, kde jsme se spokojeně vyspali pod hvězdami za neodbytné přítomnosti hladových komárů a klíšťat (ta nám naštěstí výlet nijak nepokazila).

Další věc, ze které jsme kromě túry měli všichni strach, byla strava. Dost nás totiž vyděsilo sdělení organizátora výletu, že k večeři bude překvapení šéfa kuchyně a na obavplný dotaz, kdo že to je, se nám dostalo samolibé lakonické odpovědi: „Já.“ Víc jsme z něj nevydolovali. I když všichni víme, že náš třídní vyniká v zeměpise i dějepise, netušili jsme, že jeho talent spočívá i v umění gastronomickém. V rytmu písně Rád vařim od skupiny Midi Lidi nám první večer urožnil krůtu na bylinkách, kterou servíroval s čerstvým chlebem. S paní Šedivou, druhou pedagogickou účastnicí našeho výletu, připravili následujícího rána královskou hostinu v podobě hrnce ovesné kaše s tajnou přísadou (samozřejmě láskou k naší třídě), domácího jogurtu s marmeládami a medem rovněž domácí výroby a bylinkovým čajem dle jakých jiných než banátských receptů. Volné chvíle nám zpestřoval turnaj ve fotbale (tady jsme zaznamenali citelnou ztrátu – kvůli pochroumanému kotníku si pro Marka Poráče museli nazítří přijet rodiče), frisbee, různé hry nebo sušení sena***. Oba učitelé se nás snažili vzdělat i v současné české hudební scéně, kromě skupiny Midi Lidi dokreslovaly atmosféru pobytu ve Lhotě i kapely Wohnout, Tata Bojs nebo Zrní.                                 

Druhý den po poledni jsme se s plnou polní a Markem na kole vydali do lůna Roverek, trampské oblasti na úpatí Vlhoště. Zde se nám dostalo i několika literárních informací, jelikož je právě sem zasazen děj románu Hastrman od Miloše Urbana. Po velmi chutném obědě v hospůdce U Kamen v Dřevčicích jsme dorazili pod převis Tisícák, jenž posloužil jako náš úterní nocleh. Celé odpoledne jsme strávili hraním všelijakých her, sběrem borůvek, přípravou ohně a špekáčků k večeři. Po středečním probuzení jsme se nasnídali a vyrazili přes Martinskou stěnu zpět do Dřevčic, odkud jsme vyrazili autobusem do Prahy.

Z výletu jsme si odvezli pár štípanců, špínu za nehty, několik odřenin a modřin, různorodé informace, ale především skvělé vzpomínky. Znovu jsme si ověřili, jak naše třída dokáže držet spolu, a jsme opravdu vděční za náš prima kolektiv, který doplňuje nenahraditelný třídní.

Ostatně, z obsáhlé fotogalerie se můžete sami přesvědčit, jak fajn jsme se měli.

* tato délková jednotka se odvíjí od nálady tříďase  

** metrická délková jednotka (=1000 m), kterou znají všichni

*** autorka této reportáže obdržela čestný titul Miss kupka      

Michaela Rendlová, Viktorie Hložková