Pěšky do divadla Open Gate aneb assembly s Ladislavem Ziburou

Kdo ze studentů, ale i učitelů prošvihl 21. října assembly, už čtrnáct dní toho lituje, poněvadž se u nás o ničem jiném nemluví.

Ranní assembly není věc, na kterou byste se těšili celé dva týdny a v pondělí ráno nemohli ze samého těšení ani dospat. Nicméně pondělní host vnesl do jinak dlouhých a mdlých podzimních dní plno nepředstírané radosti a neskrývaného nadšení. Sympatický, zpočátku nesmělý blonďák svým báječným smyslem pro humor nejednou rozesmál přítomné studenty a učitele. Mladý český cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura si zkrátka podmanil celé divadlo a po dvou hodinách se některým nechtělo ani na svačinu, respektive mnozí by dali svou svačinu za to, kdyby mohli ještě dál besedovat. A to rozhodně ne jen proto, že je čekala fyzika... Škoda, že Ladislav zas musel jít o dům dál.

Jak mnozí jistě ví, Ladislav Zibura (odkazy na jeho sociální sítě výše, web zde) navštívil spoustu zemí, kam došel především takzvaně po svých, a o svých (nejen) pěškodobrodružstvích napsal čtyři cestopisy (např. Pěšky mezi buddhisty a komunisty nebo nejnovější Prázdniny v Evropě), které mizí z pultů knihkupectví závratnou rychlostí. Navíc svými cestovatelskými přednáškami vyprodává kinosály po celé republice. Za pouhých 27 let svého života toho stihl dost, viďte? Rády bychom vyzdvihly hlavní důvod, kterým na nás nejvíce zapůsobil (kromě blond kštice a neodolatelného úsměvu), ale najít jen jeden je prostě nemožné. Z našeho úhlu pohledu si získal zájem a pozornost kritických posluchačů především svým vypravěčským talentem, vskutku vtipnými poznámkami a málo uvěřitelnými historkami. Svatojakubská cesta, jíž někteří znají spíše pod názvem El Camino Santiago de Compostela, byla vůbec první pěší cesta, kterou Ladislav podnikl a jež odstartovala jeho vášeň pro tento koníček. Na výpravy se z počátku vydával se svým kamarádem, ale ze dvou cest do cíle dvakrát dorazil sám. A tak nyní radši putuje sám již od začátku. I přesto, že některým z nás přijde smutné nemít si s kým na toulkách povídat, Ladislav má jiný názor. Je zastáncem toho, že pokud cestujete sami a na vlastní pěst, poznáte daleko více zajímavých lidí, poklábosíte s místními, i když nemáte společný jazyk, a pročistíte si hlavu od všedních malicherných starostí.

Celé assembly se neslo v pozitivním duchu. U každého příběhu bylo čemu se zasmát. Navíc z vyprávění nenuceně vyplývala různá ponaučení, ze kterých mnohým učitelům běhal mráz po zádech. Například, že vždy je dobré s sebou mít mapu, nejlépe aktuální, ale mnohem zábavnější je nemít žádnou, nebo že problém s hledáním místa na spaní se vyřeší nejpozději druhý den ráno. V průběhu přednášky jsme slyšeli spoustu humorných příhod, nejvíce nás pobavily ty s Ladislavovými rodiči z dovolené v Nepálu. Ale pozor, přednáška však nebyla prostým součtem gagů. Legrace na ní byla, a to veliká, ale Ladislav má vše, co říká, pečlivě promyšlené, příběhy jsou dokonale vypointované a za každým z nich se skrývá nějaká hlubší myšlenka. Klobouk dolů.

Určitě vám doporučujeme navštívit dlouho dopředu vyprodané Ladislavovy přednášky nebo si přečíst jeho knihy, rozhodně se nebudete nudit a dost možná vás budou jeho cesty inspirovat. Cestopisy si však v naší školní knihovně momentálně nepůjčíte, jsou totiž rozpůjčované. A otázka na konec: víte, že můžete patřit do zájmové skupiny, která se baví lezením na vysoké tovární komíny? My už ano…