Pozdrav z dočasného detašovaného pracoviště základní školy

Dnes ráno jsme se vypravili s naší jednadvacítkou do Pece pod Sněžkou. Cestou nás provázelo jarní počasí - sem tam se objevil podzim a v jednu chvíli nám bylo vedro jako v létě.  Tím byl ovšem rámec ročních období vyčerpán. Dokonce i v Peci nás přivítalo jaro a jarní záplavičky vody, jež se proti nám hrnuly silnicí i chodníkem. Chvíli se nám zdálo, že se k nám blíží tornádo, ale byla to mýlka. Jednalo se o naši milou instruktorku Martinu.

Po asi dvacetiminutové chůzi jsme došli až k lesu a tam, vážení čitatelé, S N Í H !!! Ten nás provázel po celou cestu až do našeho nového domova. Cesta byla dlouhá asi 20 km, jak hlásila po dvouhodinové cestě Petra alias Kobra (= 2,9 kilometrů do kopce- pozn. pisatele). 

Po příchodu na Salomon jsme se ubytovali a pustili se do práce - jak jinak než té duševní. Čekaly na nás příjemné češtinářské úkoly a zapotili jsme se u nich možná i více než při cestě do kopce (toto tvrzení by ovšem Petra nepotvrdila - pozn. pisatele). :-)

K večeři na nás čekala kobrovka, pardon koprovka (tak byla překřtěna na kobrovku Ericem - pozn. pisatele).

Po večeři jsme se vypravili na večerní lyžovačku. Bylo sice trošku mokro, ale náááááramně jsme si to užili. Teď už se chystáme do peřin. 

Těšíme se na zítřejší dobrodružství!!! Dobrou s koprou!