Pravidelné zprávy z gymnázia

Dobré odpoledne všem čtenářům našich pátečních zpráv,

dnes udělám výjimku a velkou část svého dnešního dopisu věnuji dění mimo Open Gate.

Předpokládám, že málokomu uniklo naše nedělní vítězství na MS v ledním hokeji. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale v uvažování spousty z nás platí, že případná sportovní vítězství jsou „naše“, zatímco při neúspěchu se vždy jedná o selhání sportovců, kteří „berou velké peníze, ale makat se jim nechce“, případně o totálně neschopné trenéry, kteří danému sportu vůbec nerozumí…

Spíše než o výše zmíněném paradoxu (třebaže by si také zasloužil prostor) bych se rád vrátil k cestě, která k titulu vedla. Sportovní prostředí je totiž kruté a bohužel se téměř vždy posuzuje podle výsledků. Málokdo si však připouští, jak je tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem, a mě vždy irituje, jak často je tento fakt ignorovaný. Například Třinec byl méně než jednu sekundu od vyřazení v semifinále české hokejové ligy, ale po jeho úspěšném tažení jsme si nakonec mohli všichni přečíst, jak unikátní a dominantní to je tým. Neříkám, že si nezasloužil stát se mistrem ligy, jen je faktem, že při tom měli obrovskou porci štěstí. To stejné bych mohl říct o naší reprezentaci. Rozhodující gól ve čtvrtfinále nebyl produktem nádherné hokejové akce, ale byl způsobený šťastným dvojitým odrazem. Nechci vůbec znevažovat ani úspěch hokejistů Třince, ani našeho národního týmu. Přiznávám však, že se i při sportu snažím hodnotit nejen výsledek, ale i výkon a přístup. Čeští hokejisté by si za účinkování na mistrovství světa zasloužili pochvalu, i kdyby vypadli ve čtvrtfinále. Od začátku se totiž prezentovali týmovým duchem, každý hráč byl schopen podřídit potřebě mužstva, trenér všechny respektoval a byl respektován, tým věřil společné strategii a bylo z něho cítit, jak moc chce uspět. Že se nakonec všechno sešlo a národní tým skutečně vyhrál, je skvělý bonus.

Podobně se snažím hodnotit i vzdělávání našich studentů. Neříkám, že samotný výsledek testu, zkoušky či maturity není důležitý, ale pro mě je naprosto klíčová cesta, která k výsledku vede. Jestliže má student poctivý přístup, předmětu se věnuje a spolupracuje s učitelem, pak není až tak důležité, jaký je na konci výstup. Vzdělávání je zpravidla daleko spravedlivější než sport a dobrá příprava je většinou odměněna i dobrým výsledkem, ale zažil jsem už spoustu výjimek, kdy se zkrátka finálový výstup úplně nepovedl. Ostatně stejný přístup aplikuji i sám na sebe. Proto, aby se věci povedly, se vždy snažím udělat maximum, ale čas od času se stane, že ne vše nakonec úplně vyjde. Předpokládám, že asi máte podobnou zkušenost, nebojte se ji tedy přenést i na své děti.

Abych Vás o dění v Open Gate úplně neochudil, v příloze najdete příklad toho, jak nás baví naše češtinářky. Školu polepily hláškami z letošního hokejového mistrovství, konkrétně citáty sportovních komentátorů, kteří je okořenili básnickými prostředky. A úkol pro soutěžící? Snadný. Stačí identifikovat tropy a figury, posbírat písmenka před správnými odpověďmi, sestavit tajenku a tu přinést do kabinetu češtiny. Odměna je také zlatá…

Přeji Vám příjemný víkend a na viděnou příští čtvrtek na Blue Vanu.

Luděk Michalik