Projekt Balkónovka

Jednu z nejhranějších tragédií znají terciáni jako své boty. Tomuto dramatu jsme věnovali půlku dubna a května. Přes renesanci, metaforu a oxymóron jsme se dostali až k Martinu Hilskému. Studenty z áčka ještě čeká recitace Sonetu 66, ale poté, co měli za úkol zpracovat nejznámější scénu Shakespearovy hry do krátkého filmu, bude přednes 14 veršů hračka. 

Terciáni si zaslouží velkou pochvalu, v pojetí balkonového výjevu byli velmi vynalézaví. Sofia a Oliver si ve svém filmu zahráli hlavní postavy, Elen si ve snímku dokonce střihla dvojroli. Sofie obsadila do hlavních rolí plyšáky, Vojta loutky. Jindra vyrobil loutky ze stavebnice a jídelních hůlek, Jenifer z hraček. Calista, David, Oscar, Honza, Martin, Tonda a Jakub vytvořili animace na počítači, samozřejmě ty bylo potřeba ještě nadabovat. Jen tak mimochodem, vodění loutek nebo dabing není vůbec jednouchá věc, zkuste to někdy.

Jelikož i tercie B měla na rozhraní dubna a května naplánovanou četbu nesmrtelného příběhu Romea a Julie, také jim se nabízela balkonová scéna jako jedna z možností, jak se co nejvíce láskou očarované dvojici přiblížit a mít její osud ve vlastních rukou. I zde vznikla dílka opravdu nápaditá a originální. Adriana a Linda prokázaly skutečně neobvyklé herecké nadání; Jana, Katka, Heda a Maria nezůstaly pozadu, jen své zpracování založily na hudbě z muzikálu a na podcastu. Ke komiksu sáhl Ondra; Róza velmi vtipně nakreslila základní situaci a do ní postupně vkládala dialogové bubliny. Kryštof statečně sám namluvil Julii i Romea. Sam práci pojal moderně; můžeme klidně hovořit o syrovém, na kytaru doprovázeném melodramu se známkou punku.

Shodou náhod si podobný projekt (Praha balkonová) vymysleli mladí divadelníci a 1. května na vybraných balkonech v Praze odehráli stejnou scénu. Z této akce máme k dispozici krátký sestřih, tudíž naši zatím amatéři můžou porovnat své výkony s těmi profesionálními, a kdo ví, třeba někoho čeká umělecká dráha.

I doba covidová nám umožňuje pracovat s dětskou kreativitou (za ty děti by se na nás studenti asi zlobili…). Zdá se, že hodiny strávené na projektu si terciáni užili. Při společném promítání dávali emotivně najevo, kolik je práce na filmech stála úsilí, a po zhlédnutí všech snímků se někteří nedočkavci ptali, kdy zase budeme dělat něco podobného. V kvartě.

Myslely jsme si, že na konec vložíme spoustu odkazů na terciánské výtvory, ale puberta je velmi citlivý věk. Studenti se trochu stydí, proto filmy uvidíte jen  dva. Nemáme to terciánům vůbec za zlé, prohlédnout si totiž můžete fotografie filmových záběrů. I to stačí.