Să trăiască România!

Reportáž ze školní expedice do Rumunska píšu už po několikáté, tak doufám, že nebudu vykrádat sám sebe. Bude to o těžší, že jsme absolvovali skoro stejný program jako vloni.

V doprovodu páně Klauze a ostříleného rumunologa Kašpara vyrazila z OG pestrá skupinka současných studentů, čerstvých absolventů i těch, které chytnul Banát za srdce, a tak tu byli již potřetí. Naše výprava se spojila s výpravou z Gymnázia Bílina a nejpočetnější skupinou z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech.

Expedice se vydařila, Banát si asi získal dalších pár příznivců. Ale nebyli jsme jen v Banátu. První dvě noci jsme strávili na Ţarcu (čti carku), v pohoří, jehož vrcholy se pnou do bezmála 2200 metrů nad mořem. Jsou to smaragdově zelené kopce, z nichž vystupují skalnaté vrcholy, ze kterých, když máte kliku, je vidět široko daleko. Co se na Ţarcu líbilo našim studentům a absolventům?

Ondra Kostka: Při výstupu mě nejvíc bavily ty zastávky, odkud bylo vidět opravdu kamkoliv.

Anna Skřivánková: Nakupování sýra od bačů v salaši. No a pak samozřejmě ty výhledy a změny počasí při výstupu a sestupu.

Martin Žilka: Koulovačka v červnu. To se jen tak nepoštěstí.

Miky Plešák zmiňoval v dotazníku jako jeden z nejsilnějších zážitků fazolový guláš, za který sehrané duo šéfkuchařů Štěpán Slaný – Honza Duben aspiruje již několik let na bačovskou mišelínskou hvězdu. Baštu jsme ochutili jednou nalezenou houbou, ale protože to lanýž nebyl, tak chuť pěti kil cibule, česneku a fazolí s párkem babka přebít nedokázala. Jestliže si Miky svou poznámkou z kluků utahoval, po přejezdu do Banátu jsme zažili kulinářský ráj. Vynikající zelenina, která vyrůstala ze skutečné hlíny a byla sklízena, až když uzrála. Absence glutamátu sodného v domácích vývarech. Domácí sýr a čerstvě stlučené máslo… Kuskovi z Gerníku, Pelnářovi z Bígru a kuchařky z Eibentálu se o nás starali vzorně a udělali z každé snídaně a večeře zážitek. Co na to naši studenti?

Mikuláš Plešák: Absence oběda vám po prvním dni vůbec nepřijde. Bábušky jsou mistryně kuchařského umění. Nikdy nedokážete sníst všechno, i když je to boží…

Helena Severová: Banátská večeře se nedá strávit do následujícího rána. Nejlepší na tom je, že i přesto nedokážete odolat snídani. 

Anna Skřivánková: Být v Banátu o hladu je skoro nemožné. Nebojte se ochutnat jídlo, které byste si jinak nedali, bude skvělé. A nejlepší jsou marmelády.

Banát se dá prostě prožívat všemi smysly. Ale stejně si pořád myslím, že nejvíc se vám dostane pod kůži, když se touláte po téhle překrásné krajině pěšky. Ondřej Kostka neudělal ani krok bez svého mobilu, a tak víme, že za týden nachodil téměř 181 tisíc kroků, což je asi 152 kilometrů. Ale pozor! Jsou v tom i dva fotbalové mače s místními caparty v Bígru a Gerníku a turnaj v ping-​pongu také v Gerníku. Zeptal jsem se studentů: Proč Banát?

Jan Petrů: Banát mi dává možnost jít dál za hranice všedních dní, poznávat nepoznané, nevzdávat se svých snů a překonávat zdánlivě nepřekonatelné.

Johan Rott: Protože bavit se s místními česky a platit českými korunami tisíc kilometrů od Česka jinde nejde. Atmosférou je Banát úplně jiný než ostatní kempovací výlety – např. spíte v seníku.

Michal Medek: Legendární výlet do Banátu byl mým snem už od primy. Tak proto.

Mikuláš Plešák: Je to nejpohodovější školní expedice v nejkrásnějším prostředí.

Helena Severová: All inclusive, lepší jak u moře!

Ondřej Kostka: Kovárna, nádherný klid, pohoda, sranda, příjemní domorodci.

Anna Skřivánková: Je to nejlepší OG výlet, odpočinek od povinností a každodenního života, protože nikde jinde to není takový jako v Banátu.

Vidíte, že je těžké vyjádřit slovy, co je to Banát. Nicméně z toho vyplývá, že všechny dotázané chytl Banát za srdce. Tuším, že jsem je neviděl v Banátu naposled. A tak jsem studenty ještě požádal, aby něco vzkázali dalším generacím výprav do Banátu.

Dora Orlická: V autobuse nikdy nejde používat záchod. Na tom našem seděly dva sudy Kofoly.

Dominik Bureš: Karty a kostky jsou nutnost. Hrajte s Kašparem mariáš, ale nepočítejte s tím, že byste ho obrali.

Václav Kerekanič: Berte někoho s kytarou. Bez flex crew nikam nejezdi.

Martin Žilka: Sbližte se s ostatníma. Znamená to víc zábavy a míň ponorky.

Helena Severová: Doopravdy se zamyslete nad botami, ve kterých strávíte celé Rumunsko. Bude to vaše životní rozhodnutí.

Anna Skřivánková: Na hory teplé oblečení. Dole je třicet, nahoře stěží pět nad nulou. Přes den moc nejezte, večer se vám bude hodit místo na mraky jídla. A buďte ohleduplní k ostatním i přírodě.

Tak to je tak asi vše. Příští rok zase na shledanou, Banáte.

Ještě z Rumunska jsem vkládal na web fotografie z prvních dní v Banátu. Kompletní fotogalerii naleznete zde.