Sněhurky a Trpaslík se s krosnami na zádech potulovali po Křivoklátsku

V pátek ráno sedm výletníků nejdříve zamířilo ze Zdic na Točník. Asi v hlavě (či na prstech) stále přepočítáváte Sněhurky a Trpaslíka. Ano, umíte správně sčítat do osmi, nicméně jednu naši členku zavřeli do karantény, a přestože Sněhurek bylo nakonec šest, název naší party jsme měnit nechtěli. Původní plán trasy se ale malinko změnil, navýšili jsme počet denně ujitých kilometrů, a tak jsme nakonec putovali přes Žebrák, Točník, Broumy, Skryje, Pustověty až do Městečka u Křivoklátu. Ani cíl nezůstal stejný, týden před cestou jsme si řekli, že by bylo skvělé pozorovat a fotit oblaka a vytvořit Atlas mraků.

A proč jsem sebe a svoji skupinu v prvním odstavci nazvala skupinkou „odvážlivců”? No, váží se k tomu získané zkušenosti. První den výpravy jsem se zapovídala s jednou ze členek našeho týmu: obě jsme za sebou měly téměř bezproblémovou bronzovou expedici, kterou jsme absolvovaly na konci kvinty. Během našeho rozhovoru mi má kamarádka řekla, že nechápe, proč se těmto DofE výpravám říká „expedice”, když je to vlastně takový dvoudenní, třídenní nebo čtyřdenní výlet. A já jsem jí v ten moment nedokázala odpovědět. Nyní, když už mám dobrodružnou výpravu za sebou, odpověď znám a zná ji i moje spolužačka. Odpovědět by za nás mohla naše bolavá záda, naše tři dny nemytá těla, poměrně hladové žaludky, unavené nohy plné puchýřů i spousta nelichotivých slov, která si vysloužila mužská část týmu. Tato expedice byla o mnoho strmých stoupání a kilometry navíc náročnější než ta předešlá; kvůli narychlo změněnému plánu trasy dokonce víc, než bylo potřeba.

Možná se to tak z mého popisu nezdá, ale bronzová expedice je spíše výlet, zato ta stříbrná - to je opravdová expedice! Co potom bude čtyřdenní zlatá výprava? Nechme se překvapit.