​Solíš? Solím! Solíme…

Letošním hitem v OG je přístup Student Organized Learning. SOL. Tak tedy solíme. Před Vánocemi kvartáni z obou tříd v dějepise probírali politické procesy v komunistickém Československu, zejména pak proces s Miladou Horákovou. Sehrané duo jejich vyučujících, Anna Košátková a Michal Kašpar, si pro ně připravilo pěknou kulišárnu. Nechali je vybrat si cestu, kterou se dají. Cílem cesty bylo, aby studenti poznali osobnost Milady Horákové a pochopili mechanismus inscenovaných politických procesů. Těch z 50. let 20. století. Co si tedy studenti vybírali? Někteří z nich si zvolili film a vydali se do říčanského kina Na Fialce, aby zhlédli film Milada. Část studentů zůstala ve škole a studovala vybrané části unikátního dokumentu Proces H. Pár studentů si vybralo studium písemných pramenů a pročítalo dopisy Milady Horákové, části protokolu a další archiválie. No a několik odvážlivců bylo dokonce na řádných vyučovacích hodinách, kde si vyzkoušeli řadů pestrých aktivit. 

A jak se na to dívají zúčastnění žáci? Posuďte sami. 

Nela Uhlířová: Projekt měl rozhodně smysl, protože každému se nejlépe učí jinak. Mít možnost si vybrat je výborný nápad. Já sama jsem se zúčastnila hodin a líbila se mi jejich různorodost: dívali jsme se na videa, četli texty a o všem diskutovali. Nejlépe se učím právě takto, ale jsem ráda za možnost výběru. Navíc v menších skupinách se toho naučíme mnohem víc. 

Martin Kozák: Já si vybral dokument, příště bych si vybral asi stejně. Obdivoval jsem, jak Milada Horáková působila vyrovnaně. Neprojevila ani známku slabosti a mluvila po celou dobu odvážně a smysluplně. 

Merlin Garbini: Je dobré, že si každý mohl vybrat, jakým způsobem se chce o Miladě Horákové něco naučit, protože každému vyhovuje něco jiného. Já jsem viděl film Milada. Líbil se mi, byl velmi emotivní. Doufám, že se takové projekty budou opakovat. 

Antonín Štefka: Tento projekt byl nepochybně zajímavý experiment o tom, jak jsou lidé rozdílní a jinak přijímají informace. Já sám se například rozhodl pro normální hodiny, přestože bylo tolik jiných možností. A k tomu jsem připojil i film. Učivo bylo zajímavé. Je šokující, jak detailně byl proces zorganizován a občané zmanipulováni. 

Patrik Mikulanda: Dokument o Miladě Horákové byl sice trochu dlouhý, ovšem obsahoval spoustu zajímavých poznatků. Rozhodně se dalo pochopit, o co šlo, záleželo jen na pozornosti diváka. Příště bych si zvolil normální hodinu, vyhovuje mi asi více. 

Radim Dvořák: Vybral jsem si sledování dokumentu. Myslím, že projekt byl velmi dobrý nápad, protože si každý může vybrat to, z čeho očekává, že si zapamatuje nejvíce. Ze zhlédnutého dokumentu, respektive jeho částí (celý dokument měl 10 hodin), mám smíšené pocity. Z 80% procent se jednalo o záznam soudního procesu a to moc záživné nebylo. O prázdninách jsem si ale o tématu přečetl několik textů, a tak jsem docela v obraze. Příště bych si asi vybral film. 

Michal Kašpar