​Sonda do kvintánských duší

Psychologie patří již několik let mezi obory, které se těší velkému zájmu veřejnosti. Každoročně se ke studiu psychologie na českých vysokých školách hlásí několik tisíc studentů, nicméně přijat je jen zlomek z nich. Dle statistik si v roce 2017 například na FF UK na obor psychologie podalo přihlášku 976 studentů, škola jich pak přijala 67 (2016 1035/​61, 2015 1006/​66). Příprava na přijímací zkoušky je náročná, jsou žádány nejen znalosti, ale i trpělivost, odhodlání a vytrvalost. Naši studenti se s psychologickými termíny a teoriemi seznámili zatím jen „letmo“. Od pondělí 9. 4. do čtvrtka 12. 4. se jim čtyři učitelé snažili tuto společenskovědní disciplínu předvést v co největší parádě, součástí projektu byly i exkurze na tři zajímavá místa (http://www.samovka.cz/, https://www.paraple.cz/, http://www.klicov.cz/).

Jak už bývá zvykem, přinášíme také dojmy a postřehy studentů: 

Jasmína Švarcrová: 

Tentokrát jsme se od teorie státu a politických diskuzí přesunuli do úplně jiných vod, konkrétně do nitra lidské duše. Projekt z psychologie mě zaujal hned v několika ohledech. Nejen, že jsme se samozřejmě zabývali obecnými pojmy, významnými jmény a jejich objevy, ale řekla bych, že jsme společně provedli takovou sondu právě do naší duše. V portfoliu se totiž objevovaly mnohé úkoly, které nás přiměly se zamyslet sami nad sebou, našimi vlastnostmi, temperamentem, ale například i učebními návyky nebo postojem druhých vůči nám. Myslím si, že i díky těmto úkolům jsme mnohem lépe pochopili podstatu mnoha věcí, ale také si trochu uvědomili, kdo vlastně jsme.

Dále se mi líbilo, že jsme pracovali nejen s fakty, ale i s prožitky. Namísto toho, abychom si o počitcích, vjemech a představách jen vyprávěli, vyrazili jsme ven a zažili je na vlastní kůži. Také jsme si zkusili jeden experiment, který se soustředil na naši schopnost učit se při poslechu určité hudby. Velkým obohacením pro mě byla i středeční exkurze do bytů na půl cesty v Sámovce, kde je mladým lidem po opuštění ústavní péče umožněno bydlet a začít nový život jako dospělí.

Celkově mi seminář pomohl se orientovat v oblastech mě dosud neznámých, také si povědomé názvy spojit s významy a zamyslet se nad důležitostí tohoto oboru ve společnosti.

Alexandr Fedorov: 

V pondělí ráno podstoupily odvážné kvinty další seminářovou výzvu, tentokrát psychologickou. V průběhu semináře nás doprovázel Sigmund Freud a jeho analytická psychologie nebo I. P. Pavlov (ano, správně se vám vybavuje zastávka pražského metra) a jeho známý experiment se psy. Také jsme například zjistili, že anglická hudba nás ruší při učení svahilských slovíček méně než česká.Ve středu jsme jako správní behavioristé vyjeli do terénu, konkrétněji do Divadla na Vinohradech, kde jsme sledovali narcistické chování pana Higginse ve hře Pygmalion. Aby té psychologie nebylo málo, vystupovali jsme ve stanici metra I. P. Pavlova (ano, již víme, že to byl psycholog)… Po představení jsme se rozdělili do tří skupin, každá jela na jiné místo. Někdo jel na Klíčov, kde je tzv. pasťák, někdo jel do Centra Paraple a někdo do Sámovky. Zjistili jsme hodně věcí o lidech, které zastihl nepříjemný osud, a o tom, jak se s nepřízní osudu nejen psychicky vyrovnávají. Seminář jsme zakončili v OG kavárně, kde jsme zjistili, proč jsme naštvaní, když jsme hladoví. Bylo to báječné, už se těšíme na obhajoby.

Elizabeth Pavlovec: 

Pod slovem „psychologie“ bych si ještě před týdnem vybavila jen duševní nemoci a psychiatrickou léčebnu. Avšak po uplynulých čtyřech dnech nabitých naším projektem z psychologie jsem pochopila, že tohle slovo označuje mnohem více. Proto si dnes představím pozitivní náladu v prostorech divadla a studentské kavárny, ve kterých jsme se scházeli a učili se o vlastnostech, osobnosti, charakteru, psychohygieně a všem mezi tím. Naši vyučující (paní Šedivá a pánové Šrůta, Chytrý a Tomášek) nás nejen obohatili novými informacemi, ale také nás často rozesmáli a donutili se zamyslet nad probíranými psychologickými jevy a diskutovat o nich. 

Součástí projektu byla i exkurze do tří zařízení – Paraple, Sámovky a Klíčova. Já osobně jsem byla v Centru Sámovka, kde nám přiblížili, jak vlastně fungují byty na půl cesty. Exkurze pro mě byla stejně jako celý projekt velice přínosná a myslím si, že je důležité, aby taková centra nejen v Praze, ale v celé republice existovala. Byla jsem mile překvapena, jak dobře to tam funguje, a v paměti mi utkvělo hlavně heslo, kterým se tam řídí, protože mám pocit, že vlastně platí pro všechny mladé, ba pro všechny lidi na světě. Heslo zní: „První krok pro to, abyste od života získali to, co chcete, je rozhodnout se, co to je.“ (Ben Stein).

Petra Šedivá, Jasmína Švarcrová, Saša Fedorov, Liz Pavlovec