​Sportovní den v Troji

Tercie A

Ve čtvrtek 7. 6. v 8:30 vyrazila tercie A a Karolína Kovaříková s paní učitelkou Drábkovou, paní učitelkou Gnadovou a jejím manželem do pražské Troji na vodácký výcvik. Na místo jsme dorazili o hodinu později, to už byli všichni natěšení a nemohli se dočkat prvního kontaktu s vodní hladinou. Museli jsme ale předtím být poučeni o bezpečnosti a plánu dne. Pak už všichni běželi do šaten a vynášeli ven lodě. Ano. Jako první nás čekala klidná hladina Vltavy u trojského mostu.

Když nám pan Gnad vysvětloval, jak správně pádlovat a jak se zachovat, kdyby se nám převrátila loď, několik lidí poznamenalo, že převrhnout ji jde jen velmi těžko a že se to ani nikomu nepodaří. To se však všichni mýlili. Jen asi dvě minuty po tom, co se první loď dostala na řeku, se převrátila loď Michala Davida. Další komplikace ale už nenastaly a všichni se živí a zdraví dostali na břeh.

Potom jsme vylili vodu z lodí a uklidili je zpět na místo (byli jsme dost překvapeni, jak jsou těžké). Absolvovali jsme další poučení o bezpečnosti a rady pro jízdu na raftech. Za chvilku už jsme byli rozděleni do tří skupin a blížili jsme se k hučícím jezům a (jak mnozí zakusili na vlastní kůži) velmi tvrdým překážkám. Jízdu ale zase všichni (ať už potlučení nebo mokří) přežili. Všichni jsme si zkusili nalézt do raftu z vody a účastnili se našeho vlastního mini-​závodu. Michal se zase vykoupal. Jelikož jsme měli až moc pěkné počasí a sluníčko bez ustání svítilo, všichni jsme se po náročném výkonu chtěli pořádně zchladit a díky tomu jsme zapomněli i na mrtvé ryby, které ráno plavaly po hladině, a všichni jsme se nahrnuli do řeky.

Po obědě se většina žáků shromáždila pod lezeckou stěnou a někteří si vzali brusle a jeli na projížďku po břehu Vltavy. Na stěně se ale vystřídali všichni. I ti, co se báli výšek. Na stěnu ale celý den svítilo (někdy až protivné) slunce, a tak byl každý úchyt rozpálený, alespoň polovina studentů se vrátila s červenými prsty a ti pomalejší i s puchýři. Všichni si to ale náramně užili. I učitelé, kteří měli radost z toho, jak nás krásně unavili.

A na závěr přidávám zprávu pro současné sekundány - rozhodně se máte na co těšit!

Amálie Anna Kulhánková

Tercie B: Do kánoe nevlezu už s Jendou...

Po přečtení prvních řádků ze známé písně Ivana Mládka je snad každému jasné, že se téma vodních sportů rovněž týká naší školy, konkrétně tercie B.

Tato třída se v pondělí 11. června vydala do pražské Troji, aby zde pokořila tamější vodní kanály, ale rovněž i horolezecké stěny. I když se zprvu zdálo, že sportovní den skončí deštivým nezdarem, naštěstí se bouřkové mraky obrátily, dokonce i slunce vysvitlo. Trojský kanál nás tak uvítal svým poklidem, přestože je nutné podotknout, že některé jen pohled na zrádné úseky řeky vyděsil. Po kratším úvodu do teorie pádlování na poklidné vodě se žáci vydali na první plavbu se svými kánoemi. Na hladině Vltavy se toho o plavbě dozvěděli mnoho jak z teoretické části výuky, tak hlavně z praktické části na vodě, ve které své znalosti uplatňovali. Někteří si odsud odnesli hezké zážitky z povedeného pádlování, jiní ještě hezčí vzpomínky z prozkoumávání dna tohoto českého veletoku. I když kdo ví, třeba taková ranní koupel jen tak od věci není.

Poté hned následovala stěžejní událost, kterou všichni netrpělivě očekávali. Sjíždění divoké řeky na raftech. Po další instruktáži si ti, kteří si do té doby mysleli, že vyváznou suší, uvědomili, že teď už na nich nezbyde ani nit suchá. A skutečně tomu tak bylo. První sjezd byl provázen radostí z kontaktu s vodou, který pak vzápětí vystřídal boj o samotné udržení se na člunu. Naštěstí vše dobře dopadlo, záchranná poutka vydržela. Alespoň prozatím… Před dalším sjezdem jsme si však za rafty museli doplavat sami, neboť každá zábava má svou cenu. Potom se však dostavila odměna v podobě další rychlé jízdy na dravém proudu. Poslední jízda měla ukázat, zda někteří dávali při instruktáži pozor a zda se nezaleknou problémových situací. Pár studentům z této třídy se povedlo převrátit se na vodě, avšak se nezalekli a s poklidem se odevzdali proudu, který je nakonec stejně do cíle přinesl. Zkrátka a dobře, zážitek z raftů byl neopakovatelný.

Po takto adrenalinovém zážitku každému vyhládne. Proto žáci dostali zaslouženou obědovou pauzu, kde se nejenom najedli, ale se také připravili na druhou část programu. A to horolezeckou stěnu. Ti, co si vzali vlastní kolečkové brusle, měli možnost si zajezdit na in-​linech podél Vltavy. Což k překvapení využila pouze hrstka lidí. Ti ostatní si vyzkoušeli, co obnáší všemi vyhledávaný, ač nebezpečný a náročný horolezecký sport. Byly tři úrovně. Tu první většina zvládla, jak se říká levou zadní. Ta druhá však už dala zabrat a zvládl ji jen málokdo. A tu třetí zvládl opravdu pouze jen jediný člověk ze třídy. Ale ten pohled na Troju z ptačí perspektivy opravdu stál za tu námahu.

Jenže se nám bohužel už čas krátil, a tak jsme museli dát Troji sbohem a odebrat se zpět na Open Gate plni zážitků, zkušeností a dobrého pocitu z dobře stráveného dne. Abyste si, milí čtenáři, mohli zpětně představit, jak náš kurz asi vypadal, ZDE najdete fotky z onoho báječného pondělního dne.

Anthony Bawia a Natan Kratochvíla