Stříbrná expedice DofE
V červnu 2018 naše skupina dovršila všechny přípravné aktivity, které předcházely závěrečné cykloexpedici. Společně jsme si vybrali jméno GučyGenk a stanovili jsme si cíl expedice. Čím déle jsme pracovali na přípravách tohoto prodlouženého víkendu, tím více jsme se obávali, zda jsme nepřecenili naši fyzickou zdatnost, přece jen šlapat na kole přes sto kilometrů v průběhu tří dnů zní pro spoustu lidí poměrně ambiciózně. Svou cestu jsme naplánovali od 8. do 10. června 2018 a do té doby jsme řešili organizační záležitosti, místo na nocleh, zajištění potravin či jízdenek a spoustu dalších okolností. Náš plán bylo zabalit si vše potřebné, ale zároveň se nepřetížit a jet spíše s lehčím kolem.
Náš start byl na pražském hlavním nádraží, kde jsme se sešli plní odhodlání a nadšení, které se velmi rychle rozplynulo po příchodu k vlaku, kde jsme zjistili, že nám jiní cestující zabrali rezervované stojany na kola. Průvodčí jen zkontroloval jízdenky, zjistil, že šest lidí má rezervaci na tři stojany, omluvil se, ale situaci nám neusnadnil. Kola jsme opřeli do rohu vagónu a hned, jakmile se vlak rozjel, jsme už všichni dřímali.
Po vystoupení na hlavním nádraží v Drážďanech jsme se krátce zdrželi na nástupišti, abychom se naposledy ujistili, zda máme vše správně ukotvené a můžeme vyrazit. Cesta německou částí naší trasy byla velice příjemná, cyklostezka byla rovná a přehledná a počasí nám přálo. V místech u Laubegast a Pirny jsme najeli na objížďku přes centrum města, která nás mírně zdržela, ale časové ztráty jsme rychle dohnali. Ovšem tuto část cesty můžeme velice doporučit, protože se zde dá navštívit velké množství sportovních aktivit, jako například lanové centrum, projížďky v kánoích a dají se zde vypůjčit koloběžky a čtyřkolky.
Když jsme dorazili pod naplánované místo přespání, nečekali jsme, že to bude až takový výšlap nahoru. S bagáží na kolech po sice příjemné, ale poměrně dlouhé cestě to pro nás byl celkem oříšek. Zato zřícenina hráčů Vrabinec stála opravdu za ten výšlap a výhled na okolní krajinu byl krásnou odměnou za protrpěnou půlhodinku. Dorazili jsme před západem slunce, a tak jsme si ještě zvládli za světla rozložit stany a uvařit večeři, poté už jsme jen ulehli a ráno se probudili do nového dne.
Další den nás čekal delší úsek, naší cílovou destinací byl Liběchov, znovu na kopci, tentokrát u kostela. Tento den jsme měli projíždět přes Ústí nad Labem a Litoměřice, kde jsme si udělali přestávku a šli se podívat do centra města na pomník Karla Hynka Máchy, na knihovnu K. H. Máchy a na krásné náměstí plné turistů. Poté jsme projížděli přes Roudnici nad Labem a Štětí, kde se terén cesty značně ztížil a jeli jsme dlouhou dobu po nezpevněné silnici, štěrku a bahně. Tento den jsme se nesetkali s žádnou objížďkou, ale zato průjezdnost a sjízdnost cest nebyla vždy nejpříjemnější, tudíž jsme nasadili trochu pomalejší tempo než předešlý den. Do Liběchova jsme dorazili zhruba před sedmou hodinou a cestu ke kostelu nám zpříjemňoval krásný západ slunce. Tato noc byla obzvláště teplá, a tak se část z nás dokonce rozhodla spát pod širým nebem s výhledem na hvězdy. Tento způsob spaní byl vždy mým nejoblíbenějším, protože usínáte a můžete přitom pozorovat hvězdy a poslouchat přírodu.
Poslední ráno bylo trochu těžší než ta dvě předešlá a neměli jsme dostatek čisté vody, protože jsme ji spotřebovali předchozí večer. Po vyjetí jsme nabrali vodu a vydali se do cíle. Tento den už jsme tolik nejeli po cyklostezce, ale spíše po silnici, kde jsme museli dbát zvýšené opatrnosti. Tato situace pokračovala až do Brandýsa nad Labem, kde nás uchvátil výhled na most a zámek. Dali jsme si krátkou přestávku a pokračovali do cíle. Tento den jsme měli naplánováno 71 kilometrů, méně než předchozí dny, protože jsme měli do místa setkání dorazit okolo třetí hodiny odpolední. Bohužel jsme si omylem zajeli zhruba pět kilometrů před Českým Brodem a tato zajížďka nám prodloužila cestu o zhruba 35 minut. Po dojetí do Českého Brodu jsme všichni byli rádi, že jsme bezpečně dojeli do cíle a cestu jsme si opravdu užili. Poznali jsme několik historických památek a viděli tolik nových výhledů, že si tuto cestu budeme ještě hodně dlouho pamatovat. Otestovali jsme naše organizační schopnosti a schopnost komunikovat ve skupině. Rozhodně bychom všem doporučili, aby si naplánovali trochu namáhavější cestu a překonali se, než aby šli cestou nejmenšího odporu, určitě se při tom naučí spoustu nových věcí jak o sobě, tak i o svých kamarádech.
Jestli náhodou plánujete cyklistický výlet Labskou cyklostezskou z Drážďan, mohl by vás potěšit náš průvodce.
Anna Skřivánková