Takový vpohodě výletek
„Za hranice všedních zážitků.“ To je motto, pod kterým DofE prezentuje dobrodružné expedice, jednu ze čtyř složek zlaté úrovně tohoto programu. Slogan, který svou obecností dokáže obsáhnout spoustu výletů s krosnou na zádech. Zlatá expedice v rumunském Banátu, na kterou se naše čtyřčlenná skupina vypravila v půlce června, ale nevedla jen za hranice všedních zážitků, nýbrž nás provedla hlubinami našeho nitra, zavedla nás až na konec světa a přivedla nás na úplné dno našich fyzických i psychických sil. Čtyřdenní výpravu v rumunských horách vystihuje proto mnohem lépe válečný citát Winstona Churchilla: „Nemohu vám slíbit nic než dřinu, krev, pot a slzy.“
Dřinu poznáte, když nachodíte sedmdesát kilometrů horizontálně a k tomu ještě čtyři a půl kilometru vertikálně. Poznáte ji, když táhnete x-kilovou* krosnu na zádech do kopce, jenž má asi tak 150% převýšení a tvoří polovinu vaší cesty. Dřina jsou kopce, které nejsou schůdné, protože jsou pokryté půlmetrovou vrstvou bahna, ale vy na ně stejně musíte vylézt. Celá vaše dřina se odráží v očích místních, kteří vám říkají, že jste blázni, když jim vykládáte, kam chcete druhý den dojít.
* nevíme přesně, kolik naše krosny vážily, ale odhadujeme to aspoň tak na třicet, místy i padesát kilo
Krev poznáte, když si na expedici vezmete jen jedny ponožky a ty si hned první den propálíte u ohně. Ale poznáte ji, i když si vezmete ponožek spoustu; po čtyřech dnech strávených v mokrých botách vás od puchýřů nezachrání ani ty nejfunkčnější a nejhorolezečtější z nich. Krev poznáte, když se v kraťasech prodíráte ostružiním, odíráte se o klacky a lezete přes spadlé stromy a vaše nohy získávají zcela novou podobu. Nebo když se vám prostě jen tak spustí krev z nosu.
Pot poznáte, když zrovna výjimečně neprší a vy si naplno užíváte výhod jihovýchodní Evropy. Poznáte ho ale, i když zrovna prší, pak zase neprší a pak zase jo, takže vás už nebaví pořád se převlékat, a proto se radši paříte v pláštěnce permanentně. Pot poznáte, když se už čtvrtý den nemáte šanci vysprchovat, podobně jako vaši tři spolubydlící ze stanu. Poznáte ho, když máte v batohu čisté tričko, ale stejně si ho radši nepřevléknete, protože by do dvou minut smrdělo úplně stejně.
Slzy poznáte, když na dvou kilometrech brodíte osmkrát tu samou řeku nebo když nemůžete celou noc spát, protože váš spolubydlící chrápe. Poznáte je, když vylezete na dlouhý a strmý kopec, abyste zjistili, že jdete špatně, nebo když údajné dva kilometry po rovince jdete hodinu a půl. Slzy poznáte, když už víte, že jste skoro v cíli, ale ten cíl nemůžete najít, a nikdo vám nebere telefon. Naopak slzy štěstí pak poznáte, když vás v cíli uvítají jako válečné veterány, postaví vás k ohni, do ruky vám vtisknou kelímek Kofoly, přehodí přes vás bundu a vy si najednou uvědomíte, že už to všechno skončilo.
Většinu cesty nás držela nad vodou (obrazně, doslovně to často nešlo) optimistická a motivační hra Pět pozitivních věcí, která nás nutila najít vždy alespoň pět pozitiv na naší situaci, jež jinak vypadala velmi ponuře. Aby tento článek nevypadal příliš pesimisticky, zde je Pět pozitivních věcí na celé naší expedici:
- Všichni jsme došli, nikdo neumřel
- Někdy nám i nepršelo
- Stan jsme vždy stavěli bez deště
- Z výpravy máme nejenom spoustu zážitků, ale i suvenýrů (třeba Kuba si donesl tři obratle z krávy v domnění, že se jedná o medvěda)
- Máme krásné fotky (viz zde)
Pro další expedice máme jen jedno doporučení, které by ale rozhodně neměli brát na lehkou váhu. Před cestou naučte pana Kašpara tuto písničku:
Michaela Flegrová
