Terciáni v divadle

Terciáni si vyrazili do společnosti. V Divadle na Vinohradech zhlédli večerní představení Romeo a Julie, které bylo dle jejich slov dechberoucí, nezapomenutelné, srdcervoucí. Největší úspěch slavil - především u mladých dam - představitel Romea Marek Lambora, popis jednoznačně k nakousnutí mluví za vše. I chlapci si přišli na své: Sabina Rojková v roli Julie prý jenom zářila. Přečtěte si níže, jak se výlet líbil samotným terciánům.

Překvapení s názvem Romeo a Julie

Jaká by byla vaše reakce na oznámení paní učitelky, že musíte jít do divadla na tragédii Romeo a Julie? Třeba ta moje nebyla nijak jásavá… Jako by nestačilo povinně přečíst celou knihu. A ne jen to, dokonce i má milovaná maminka mě donutila, abych se podíval na moderní filmové zpracování, které bylo „dokonalou“ třešničkou na dortu v utvrzení mého nezájmu o Shakespearova díla.

Divadlo na Vinohradech vypadalo již zvenčí, že je přeplněné různě starými lidmi a školními zájezdy. Už tento pohled stačil k tomu, abych se ani nepokoušel dát hře šanci. Když jsme se přemístili do sálu, čekali jsme necelých deset minut na zahájení inscenace. Po třetím zazvonění zvonečku se to naplno rozjelo… Od první minuty jsem na jeviště koukal doslova bez dechu. Až tehdy jsem si uvědomil, jak šíleně jsem se v této hře mýlil.

První polovina představení mě svým dějem natolik pohltila, až jsem úplně zapomněl, že tu vlastně vůbec nechci být. Perfektně zpracované scény, dokonalé herecké výkony a fascinující kostýmy mě naprosto omámily. Chvilkami jsem se nachytal, jak pasáže, které jsem znal z knihy, doříkávám za samotné herce. Panebože, já odříkávám Romea a Julii?! Co více k tomu dodat…

Doporučuji, doporučuji a znova doporučuji. Nejraději bych vám převyprávěl všechny vtipy, které jsem za ten večer zaslechl, ale pak byste neměli nutkání tuto hru vidět. Věřte mi, tyto necelé tři hodiny za to doopravdy stojí!

Divadlo na Vinohradech. Romeo a Julie. Užijte si to!

Matěj Hejtmánek

Tragédie komedií?

Po přečtení dramatu Romeo a Julie od Williama Shakespeara se naše třída tercie A vydala na stejnojmenné představení do Divadla na Vinohradech.

Celá výprava začala hned po vyučování. Sraz byl v Open Gate u vrátnice pět minut před pátou hodinou, anebo okolo půl sedmé přímo na místě. Za všechny snad můžu říct, že jsme se na představení těšili dlouho před samotnou událostí. Naši skupinu (vyrážející z Open Gate) čekala asi hodinu a půl dlouhá cesta hromadnými dopravními prostředky, a tak jsme si čas zkracovali hraním her, (ať už společenských, nebo mobilních) či posloucháním hudby. Ke konci cesty jsme dostali krátký rozchod, a tak jsme zavítali do nejbližšího McDonaldu. I přes časovou tíseň jsme téměř všichni dorazili před divadlo včas. Obdrželi jsme lístky, odložili kabáty a představení mohlo začít.

Hra Romeo a Julie se řadí mezi tragédie. Avšak minimálně v první polovině se zdálo, že se tato informace k režiséru Juraji Deákovi a dramaturgu Janu Vedralovi nedostala. V první polovině doopravdy vládla uvolněná atmosféra, jako kdyby se jednalo o nejpovedenější komedii všech dob. Následovala přestávka. Spolu se spolužáky jsme parodovali zábavné okamžiky první poloviny hry a upíjeli ze skleniček Fantu a Coca-Colu.

Druhá polovina začala připomínat tragédii, ale svým duchem byla stále komická. Čekala jsem, že na konci představení půjdeme všichni sklesle ven a pojedeme domů. Opak byl pravdou.  Smutek představení přebily vtipné komentáře postav z předešlé části, takže jsme z divadla odešli s úsměvem.

Denní studenti, pro které si přijeli jejich rodiče, se od nás odpojili hned před divadlem, takže do metra už nastoupila jen hrstka terciánů. Nebýt třicetiminutového čekání na autobus na Depu Hostivař, všechno by proběhlo hladce, ale i tento nadbytečný čas jsme náležitě využili k povídání, poslouchání písniček a zpívání jejich textů.

Stále veselí jsme nastoupili do autobusu, ale všudypřítomná energie nás začal pomalu opouštět, a tak jsme byli klidnější a klidnější. I přesto, že jsme již byli vyčerpáni, lidé z přední části autobusu po nás podivně pokukovali. Nejspíš to bylo proto, že se banda 14 školáků o půl dvanácté veze autobusem kamsi daleko od Prahy. Když jsme dorazili do Open Gate, čekal nás poslední úkol, a to dojít až na kolej. Ale za doprovodu mrazivého větru a ledově vážné atmosféry jsme došli až do cíle. Kolem dvanácté jsme padli všichni znaveně do postele a spokojeně usnuli.

Andrea Pokorná

Ohromující představení

„V 16:45 vycházíme holky!” s těmito slovy jsem sebou cukla a začala házet kupu oblečení na postel. Naštěstí po jak psychicky, tak fyzicky vyčerpávajícím výběru jsem našla perfektní oděv - typické čínské šaty… Udělala jsem si drdol a vyrazila za dobrodružstvím. Po příchodu k bráně na mne spolužáci hned upřeli překvapené pohledy se slovy: „ Co to máš na sobě?“, které byly vzápětí oplaceny příjemnými komplimenty. Každopádně, první důležitý úkol večera jsem splnila.

 Největší zábava však byla v autobuse, kde nás paní učitelky upozornily na hlasitost, kterou je naše třída proslulá... Nicméně jsme toto pravidlo extra nedodrželi a nahlas se smáli celou cestu tam a vlastně i zpátky. Jak jsme se zabavili? Hráli jsme hry! Jako třeba kontakt, neboli neskutečně záživný „slovní fotbal”. Poté, co nás omrzel, jsme poslouchali písničky a vyprávěli si o našich kýčovitých hudebních vkusech. Přichází moje oblíbená část, kdy jsme si zašli do naší oblíbené fast food restaurace McDonals. Skvěle jsme se najedli a vyrazili do divadla.

Jakmile jsem vkročila do haly, tak mi smysly prolétl pocit nesmírné formality a vůně parfémů přítomných dam a pánů. Vše začalo typickou rivalitou mezi Kapulety a Monteky, teď akorát se spoustou úžasných vtipů, a pokračovalo to příchodem Romea a Julie. Já hned přiznávám, že hlavní mužská postava byla k nakousnutí, herec byl talentovaný, skvěle artikuloval a hlavně... byl hezký. Julinka to samé a snad ještě lepší! Po konci 1. části jsme se ubrali do haly na nějakou tu svačinku. Dala jsem si sklenici Fanty a klidně ji vypila. 

Začala 2. část vystoupení. Zde všeho bylo tolik, že se mi hlava ke konci představení začala motat. Avšak nikdy jsem po návštěvě divadla nebyla natolik ohromená. Mimojiné mne zaujaly herecké výkony paní Kapuletové. Ta dokázala celou dobu vydržet s kamenným obličejem, což si rozhodně zaslouží respekt.

Po majestátním představení jsme s velkým zážitkem v paměti vyrazili zpátky domů. Po zbytek večera to byla téměř poklidná noční jízda autobusem s unavenými lidmi. Mrzli jsme, ale stálo to za to.

Varvara Žukova

Petra Šedivá