Tereza Milošová

Jako malá holka si řekla, že jednou vystuduje Cambridge. A její sen se stal skutečností, když odvedla spoustu tvrdé a vytrvalé práce. Ve svých sedmadvaceti letech dnes Tereza Milošová pracuje jako právnička NATO v Bruselu a její dny jsou i díky konfliktu na Ukrajině velmi pestré. Tím ale její ambice rozhodně nekončí.

Když jí byly pouhé dva roky, její rodiče se rozvedli a Tereza vyrůstala ve vesničce u Uherského Hradiště jen s maminkou. Ta ji coby učitelka českého jazyka a literatury nenásilně vedla ke čtení širokého spektra knih a ke vzdělání jako zásadní hodnotě. „Nikdy jsem necítila tlak na to, že bych se měla hodně učit a mít dobré známky. Na druhou stranu všechny naše výlety se točily kolem poznávání, vzdělávání, takže jsem si k tomu sama vypěstovala vztah,“ vrací se do svého dětství sedmadvacetiletá Tereza, se kterou vedeme rozhovor těsně poté, co jí skončila pracovní doba v její bruselské kanceláři NATO, kde pracuje v právním oddělení. 

„Na Open Gate mě zaujala výuka v angličtině. Velkou motivací byla i IB maturita, která mi mohla na zahraniční univerzitu pomoct spíš než česká.“ 

Kromě maminky ji ovlivnila její teta, která pro změnu vyučovala dějepis. Tereze připravovala nejrůznější hádanky a později si na ní zkoušela testy, které chystala pro své studenty. „Když mi bylo asi deset, zadala mi několik otázek a přinesla pár knih, kde prý najdu odpovědi. Test jsem splnila a jako odměnu dostala časopis od Mensy, kde byl článek o Cambridge,“ vzpomíná Tereza, kterou prý okamžitě zaujaly obrázky jako vystřižené z Harryho Pottera. 

Cesta na Cambridge 

„Na začátku to pro mě byla estetická volba více než cokoliv jiného. Prohlašovala jsem, že tam jednou chci studovat, a lidé se na mě nevěřícně dívali. Vyrůstala jsem na malé moravské vesnici, rozhodně jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by na takových školách studoval. Moje maminka byla první, kdo v naší rodině dosáhl vysokoškolského titulu. Jsem hodně soutěživá, vzala jsem si to jako výzvu,“ popisuje Tereza, která v jedenácti letech nastoupila do primy uherskohradišťského osmiletého gymnázia. Po čtyřech letech přešla na brněnské Gymnázium Slovanské náměstí, ale ani to nebylo to pravé. Hledala školu s výukou většiny předmětů v anglickém jazyce.  

„Na webových stránkách jsem si pak našla gymnázium Open Gate v Babicích, kde mě zaujal právě důraz na výuku v angličtině. Velkou motivací byla i mezinárodní IB maturita, která by mi mohla na zahraniční univerzitu pomoct spíš než česká. Jenže na webu stálo, že nové studenty momentálně nepřijímají,“ líčí Tereza. Prohlášením se nenechala odradit a napsala do školy e-mail, že by měla o studium zájem. Pozvali ji na pohovor a i přes avizovanou plnou kapacitu ji přijali, takže další školní rok mohla nastoupit do sexty. Už tehdy měla jasnou představu o své další cestě – vysněnou metou bylo studium práv na University of Cambridge.  

„Vždycky jsem měla ráda jazyk a literaturu, můj mozek navíc pracoval analytickým a exaktním způsobem. Mám hodně ráda jasné rozlišení mezi určitými koncepty. Připadalo mi, že v právu mohu zkombinovat právě lásku ke slovu, ale i svoji tendenci k preciznosti, až pedantství.“ 

Její nadšení ale přerušily rozsáhlé zdravotní problémy, kvůli kterým velkou část školního roku v sextě zameškala. Vrátila se až na poslední tři měsíce, během kterých dokázala dohnat celý rok, a po prázdninách tak mohla nastoupit se spolužáky do septimy. „Hodně mi v tom pomohl učitel angličtiny Peter Sommers, který pro mě měl hodně porozumění a snažil se mi vyjít vstříc, takže jsem vše zvládla. Krátce poté ze školy odešel, pamatuji si, jak jsme pro něj vytvářeli vzpomínkové video.“ 

Nejvýrazněji si tak Tereza Milošová pamatuje poslední dva roky studia na Open Gate, které se nesly v duchu příprav na IB maturitu a také na přijímací zkoušky na vysokou školu. „V mém pojetí to byly dva roky záměrného plánu. Sepsala jsem si vše, co bych mohla na přijímačky aspoň vzdáleně potřebovat, chtěla jsem se vyvarovat jakékoli mezery ve vzdělání. Věděla jsem, že Cambridge dává důraz na řečnictví, proto jsem si vytiskla padesát slavných řečnických projevů různých státníků, které jsem si po večerech kromě právních knížek četla. Poprosila jsem i jednu z profesorek, aby mi pokládala otázky a já mohla cvičit pohotové odpovědi,“ popisuje Tereza, jak se prokousávala svým vytyčeným plánem. Jak si zjistila, spíš než na volnočasové aktivity kladou v Anglii velký důraz na známky a akademický potenciál, proto většinu času věnovala studiu.  

I tak se ale stíhala věnovat školním novinám OG Chronicle, kde působila jako jedna z hlavních editorek a v soutěži Školní časopis roku 2016 spolu s týmem vyhrála čtyři ceny. Během studia se zapojila i do vzdělávacího programu Mezinárodní cena vévody z Edinburghu, v rámci kterého jezdila doučovat angličtinu na základní školu nedaleko Babic.  

„Nejsilnější vzpomínky z  Open Gate mám na skvělou komunitu studentů. V oktávě jsme na kolejích bydleli už na single pokojích a vždycky se našel někdo, s kým bylo možné se do noci učit. S velkým kýblem kafe. Nikdy jsem nebyla jediná, stala se z toho zábava. Všichni jsme byli na jedné lodi. Moc ráda vzpomínám třeba na učení se spolužačkou Terezou Podhajskou, která se dostala na americkou Yale,“ líčí Tereza.  

Kolejní prezidentka 

Systematická příprava se vyplatila a přijímací zkoušky na cambridgeskou univerzitu, které sestávaly z psaní několika esejí a dvou pohovorů, se jí podařily. V roce 2017 začala na jedné z nejlepších škol světa studovat anglické právo. „Přišlo mi tehdy zajímavější než kontinentální právo. Existuje precedens nebo nepsaná ústava, takže se skládá z více vrstev a je dynamičtější. Z hlediska právnického řemesla poskytuje velký prostor. Tahle výzva mi přišla akademicky zajímavější a trošku náročnější.“  

Zatímco na gymnáziu Open Gate jí finančně pomáhala nadace The Kellner Family Foundation, která hradila zhruba 75 procent školného, na univerzitě se Tereza rozhodla požádat o studentskou půjčku, která tehdy byla k dispozici i pro studenty mimo Británii. „Půjčka byla dalším důvodem, proč jsem se rozhodla jít na Cambridge. Když už budu splácet, tak ať studuji na co nejlepší univerzitě,“ dodává Tereza s tím, že školné na rok jí vyšlo na devět tisíc liber. Splácet ji studenti začínají ale až ve chvíli, kdy dosáhnou na určitý příjem, což se Tereze podařilo před dvěma roky. S výdaji na bydlení či jídlo jí po celé bakalářské studium nadále pomáhala The Kellner Family Foundation. 

Kromě přednášek, cvičení, plnění spousty úkolů a „týdnů strávených v knihovně u stejného okna se stejným výhledem“ se její studium pochopitelně týkalo i dalších aktivit. Účastnila se několika tzv. moot courts, tedy simulovaných soudních procesů. Vyhrála kolejní moot, a protože jich několik i sama organizovala, ve druhém ročníku byla jmenována Mistress of Moots. Ve třetím ročníku byla prezidentkou kolejní Law Society, která pořádala akce jako kariérní networking nebo slavnostní večeři pro zhruba dvě stě lidí. Kromě toho dělala řadu průzkumů pro bono, i pro externí klienty.  

Ačkoliv by se po úspěšném získání bakalářského titulu mohla v Anglii věnovat právnické profesi, rozhodla se, že bude pokračovat ještě v magisterském programu. Zajímalo ji mezinárodní právo, proto si vybrala obor právo ozbrojeného konfliktu na Geneva Academy of International Humanitarian Law and Human Rights.  

„Ohromně mě zaujal film Oko v oblacích s Alanem Rickmanem a Helen Mirren coby plukovnicí britské armády, která velí mezinárodní misi. Chtěla jsem být právníkem v podobných situacích. Ale vážně – pocházím z malé země a mezinárodní právo jsem vždy viděla jako něco, co státy, které nejsou tak velké jako Amerika nebo Rusko, mohou použít, aby si bránily svoji existenci a styl života,“ objasňuje svoji volbu.  

Ve švýcarské Ženevě studovala předměty jako právo válečného konfliktu a mezinárodní trestní právo, dostala vojenské instruktáže a díky bydlení v centru města byla nablízku řadě mezinárodních organizací, které obdivovala.  

Na jedné přednášce ji zaujalo vyprávění právní poradkyně z NATO a Tereza se rozhodla, že se do Severoatlantické aliance přihlásí na stáž. Její přání se vyplnilo, ale celý rok musela čekat na bezpečnostní prověrku. Poté už se mohla stěhovat do Bruselu, kde začala půlroční stáž v právní kanceláři přímo v sídle NATO. Poté jí ve stejném oddělení nabídli práci, které se věnuje už tři roky.  

Domácí knihovnice 

„Pracuji v právní kanceláři, která podporuje vojenský výbor, což je nejvýše postavené vojenské těleso. Hodně řešíme právo vojenských operací, pravidla použití ozbrojených sil, vývoj obranných plánů, ale i administrativní věci jako veřejné zakázky, pracovní právo týkající se zaměstnanců. Jsem v podstatě interní právník NATO a věnuji se všemu, co je zrovna potřeba, takže moje práce je velmi pestrá,“ přibližuje Tereza.  

Právnický tým NATO zahrnuje dva vojenské členy, dva civilní členy a jednoho stážistu. „Je nás málo, takže už na stáži jsem se dostala k věcem, které měly nějaký dopad. A to se mi hrozně líbilo.“  

Do NATO nastoupila v září 2022 a náplň její práce i priority celé organizace pochopitelně výrazně ovlivnilo ruské napadení Ukrajiny. „Hodně projektů, na kterých pracuji, by bez tohoto konfliktu neexistovalo. Osobně si také myslím, že to, jak blízko evropským zemím se teď válka dostala, odhalilo, v jaké iluzi jsme žili a jak jsme usnuli na vavřínech. Priority členských států se kvůli tomu změnily, klademe důraz na vyšší obranyschopnost, a NATO spoustu těchto věcí koordinuje.“ 

Přestože ji práce v mezinárodní organizaci naplňuje, stále pracuje na svém životopise a do budoucna má řadu plánů. Nedávno si například dodělala kvalifikační zkoušky ve státě New York. „Profesní licenci v mezinárodních organizacích technicky nepotřebuji, protože se málokdy vyskytnu před soudem, ale kdybych ji do budoucna potřebovala třeba při nějakém konkurzu, nechci si zavírat dveře. Zjistila jsem si, že v New Yorku pouštějí k této zkoušce lidi, kteří mají titul z anglických právních škol, aniž bych se tam musela stěhovat a absolvovat praxi,“ vysvětluje Tereza Milošová. „Paradoxně mě k tomu inspirovala Kim Kardashian, kterou jsem v médiích viděla s právním certifikátem, aniž by vystudovala práva. V Kalifornii je to možné i takto.“ 

Jak sama Tereza říká, jakmile pokoří jednu výzvu, hned si hledá novou. A tou je teď doktorát, do kterého by se chtěla v blízké nebo střední budoucnosti pustit. „Profesně bych si chtěla zkusit i jiné obory práva, přece jen NATO je zatím moje jediná full-time pracovní zkušenost. Zajímala by mě třeba Evropská unie. Věřím, že evropská integrace nám pomůže vypořádat se s hrozbami, které nás čekají. Role Evropské unie a důraz na koordinaci s NATO v oblasti bezpečnosti by se mohly v budoucnu zvýšit a moje zkušenosti a vzdělání by se tam mohly dobře uplatnit.“ 

Když Tereza zrovna nepracuje, věnuje se svým koníčkům. Z bezpečnostních důvodů nemůže pracovat z domova, takže má jasně určenou pracovní dobu a volné večery a víkendy. „Doma už po mně nikdo nemůže nic pracovního chtít,“ směje se.  

Během koronavirové pandemie dostala šicí stroj, ve volném čase si podle vzorů z internetu ušije třeba šaty. Kromě toho má doma amatérskou knihovnu, kde půjčuje knihy svým přátelům. „Sestavila jsem dokonce formulář pro lidi, co moc nečtou. Vyplní mi své preference a já jim na základě toho doporučím pět knih,“ říká vášnivá čtenářka, která měsíčně „přelouská“ pět nebo šest titulů. Za covidu zvládla i dvě stě svazků ročně. „Čtecí zvyk mám po mamince, jakmile je v  pětimetrovém okruhu kolem mě kniha, tak ji beru. Mám ráda detektivky, klasické sci-fi a historické romány. Čtu všechno a nevyhýbám se ani audioknihám.“  

Pokořování výzev je v jejím případě spojené i s tím, že ráda vyhledává adrenalin – od té doby, co žije v belgické metropoli, skočila padákem a vyzkoušela bungee jumping. Ráda vyráží na koncerty, oblíbila si bruselskou jazzovou scénu, ale zajde také na country, rock, K-pop, ale i hip-hop. Jen čas ukáže, kam ji skvěle roztančený život ještě zavane.