Vánoční laťka
Ve čtvrtek 7. 12. jsme se už v 7:30 sešli u skříněk. Energie nejprve odpovídala našemu (ne)vyspání, to se ale brzy změnilo. Do Čelákovic, kde se konala „Vánoční laťka“, závod ve skoku vysokém, jsme jeli „žabkou“. Cesta nebyla nějak extra příjemná, naštěstí v autě panovala bujará atmosféra. Nejprve jsme přijeli ke špatné hale, což naši dobrou náladu nijak neovlivnilo, neboť náš pravý cíl byl vzdálen necelých pět minut. Po příjezdu jsme si prošli zázemí školy, to bylo obrovské. To nám ale mohlo být jedno, jelikož naším cílem byla jen jediná místnost, a to sportovní hala. Ta ale velká moc nebyla.
Jako první skákaly mladší žákyně, v nichž jsme žádnou zástupkyni neměli, a tak jsme pouze potichu sledovali, jak se jim daří. Poté přišli na řadu mladší žáci. Tam jsme měli zástupců rovnou pět, a proto nás tato kategorie zajímala už mnohem více. Jmenovitě Richard Česnek, Viktor Hladík, Rostislav Janovský, Adam Ledvinka a Matyáš Sedláček. Největší naděje jsme vkládali do Ríši, ten nás samozřejmě nezklamal. Našich reprezentantů postupně ubývalo, až tam zůstal jen Ríša a nějaký chlapec z Čelákovic. Oba dva skočili krásných 148 cm, ale vinou více nezdařených pokusů skončil Ríša na místě druhém. Avšak naši zbylí skokani se jím rozhodně nenechali zahanbit, ba dokonce nás velice příjemně překvapili. Zejména pak Matyáš, který skončil na nepopulární čtvrté příčce. Jako další skákaly starší žákyně, bohužel opět bez naší účasti. Byla to zajímavá podívaná, jelikož holky předvedly velice kvalitní výkony, zvláště pak vítězka, která by ve starších chlapcích obsadila krásné sedmé místo.
Po nich následovala kategorie starších žáků. V ní nás reprezentovali Filip Sekerka, Václav Růžička a náš favorit Jan Hrebík. Filip a já (Vašek) jsme byli zpočátku velice nervózní, protože se hala poměrně dost zaplnila, a tak jsme se nechtěli ztrapnit. Po prvních úspěšných skocích naše tréma ustoupila. Jako první jsem vypadl já, díky čemuž jsem mohl opět převzít roli týmového fotografa. Ve hře tedy zůstal Filip a Honza. Kluci se úspěšně probojovávali dál a dál, přičemž díky mým snímkům ihned věděli, jakou mají rezervu nad laťkou. U Filipa rezerva postupně ubývala, až také vypadl a skončil na šestém místě. Honza se vezl na vlně úspěchů dál. Na fotkách bylo vidět, že má víc než solidní rezervu, což mu podle mého názoru dodávalo sebevědomí. Nakonec ve hře zůstali už jen dva. Jedním z nich byl náš Honza a druhý taktéž Honza (Hruška) z řady čelákovických studentů. Hala byla téměř plná a panovala tak v ní úžasná atmosféra. To bohužel nehrálo do karet našemu reprezentantovi, jelikož ten má při skoku raději ticho. Přesto se mu ale povedlo souboj vyhrát. Po jeho vítězném pokusu celá hala ožila a začala mu tleskat. Jak už ve skoku vysokém bývá zvykem, mohl pak Honza útočit na zvýšení svého osobního rekordu. V hale si získal respekt a všichni sledovali jen jeho. Před každým pokusem si sjednal ticho, takže jste mohli slyšet tlukot vašeho srdce. Ticho ale naprosto zdemoloval potlesk, když laťku přeskočil. To se mu povedlo několikrát a svůj rekord posunul na úctyhodných 168 cm (bez tréninku!), čímž se zařadil mezi tři historicky nejlepší výsledky všech doposud proběhlých ročníků (pro vaši představu – letos se konal XI. ročník). Se svým výkonem byl nadmíru spokojený, stejně jako pan Klauz, který vedl naši výpravu. Ten každého při skoku podporoval a dával cenné rady do dalších pokusů. Každého z nás pochválil a na závěr nám všem řekl, že je s našimi výkony spokojený. Po skončení akce jsme si udělali týmové foto a s dobrými pocity jeli spokojeně do školy.
Výsledkovou listinu naleznete zde.
Václav Růžička