Vltava pokořena!
Ve středu 24. května 2017 se třída tercie A vydala pokořit Vltavu v Troji. Po pečlivé přípravě všeho potřebného jsme se ráno sešli u výchozího bodu naší výpravy, u autobusu ve školním areálu.
Po cestě, která byla delší, než jsme všichni očekávali, jsme konečně dorazili k Trojskému kanálu v Praze 7. Následně jsme se šli připravit na první aktivitu tohoto dne - na kánoe. Před přemístěním na vodu jsme všichni dostali instrukce a rady od pana Gnada, manžela paní Gnadové. Musím přiznat, že před instruktáží jsme se těšili a ani se moc nebáli, ale po vyslyšení rad a techniky pádlování jsme se všichni klepali strachy a byli vystrašení. Ale i přes všechen strach z převrhnutí, namočení a neznámé vody jsme se vydali vstříc Vltavě a s odhodláním začali ‘‘pádlovat‘‘. Po nějaké chvíli jsme se značně zlepšili a dokonce dokázali plout rovně, stálou rychlostí a bez větší výchylky do strany. Pak nám ale pan Gnad oznámil, že je čas se na kánoích se svým spolujezdcem vyměnit, a to byla rozhodně ta nejtěžší část, naštěstí nikdo (zatím) nevyzkoušel, jaká byla voda. Ke konci se z nás stali vcelku zdatní kanoisté. A právě v tu chvíli, kdy nám to začalo konečně jít, byl čas se přesunout na rafty. Všichni jsme se shodli, že raftování byla ta nejzáživnější aktivita celého dne. Na raftech jsme byli po šesti s instruktorem vzadu. Ten řídil směr našeho raftu, díky Bohu za něj! S rafty jsme se konečně přesunuli na tzv. peřeje. Tam jsme se otáčeli, pluli proti proudu a naráželi. Ke konci jsme byli vyčerpaní. Je zde třeba podotknout, že po kánoích stav našeho oblečení byl obstojný, i když místy trochu promočený, ale to, co se s ním stalo po raftování, se s tím nedá srovnávat. Dal se z nás všech vyždímat zcela nový kanál. A to hlavně potom, co se instruktoři na raftech vzdálili značně od břehu a řekli nám, že máme doplavat za nimi.
Po aktivitách na vodě jsme se převlékli do čistého oblečení, ohřáli se teplou sprchou a doplnili své zásoby energie. Po větší přestávce jsme se vydali skolit horolezeckou stěnu. A musím přiznat, že v televizi to vypadá stokrát lehčí, než to ve skutečnosti je. Po této aktivitě byl čas vydat se zpět do školy. Někteří z nás byli tak vyčerpaní, že si v autobuse pospali, jiní byli stále plní energie a budili ty, co spali. Nakonec je potřeba říct, že to byl bezkonkurenčně ten nejlepší výlet a že jsme si ho společně moc užili!
Kateřina Roušarová
