​Zážitky ze ZOO

Na pondělí, tedy poslední den našeho třídního výletu, jsme měli naplánovaný výlet do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Vyjeli jsme brzy ráno, abychom stihli prozkoumat ZOO ještě před předem domluveným obědem a před náporem návštěvníků. Když jsme dorazili na místo, mnoho lidí tam nebylo. Předpokládám, že to bylo kvůli zatažené obloze a také bylo pondělí ráno. 

Ještě před vchodem jsme se rozdělili do skupinek a dostali jsme dva pracovní listy (jeden v češtině a jeden v angličtině), které jsme měli během naší návštěvy ZOO vypracovat. Já a moje skupina jsme si říkali, že prostě projdeme zvířata, která jsou na listu, a všechno to krásně stihneme. Jenže plány nám zkřížila obrovská provazová prolézačka hned vedle vchodu. Po řádném vyřádění, které trvalo tak patnáct minut, jsme se tedy konečně pustili do práce. 

Bylo to poměrně jednoduché. Navštívili jsme přitom spoustu různých zvířat, například netopýry, opičky nebo želvy. Mezitím jsme se také stavili na horké lázeňské oplatky, které byly výborné. 

Pan Michalik nám ještě před vchodem sdělil, že kdo to stihne, ať přijde ve čtvrt na dvě k zastávce Safaribusu, že budeme mít projížďku. My jsme si řekli, že to vezmeme kolem žiraf rovnou k Safaribusu. Jenže po cestě jsme se zdrželi Majdiným focením žiraf, které běhaly po výběhu obrovskou rychlostí, a skupinovým prolézáním termití dírou. Že už je čtvrt na dvě, jsme si všimli právě včas, vlastně pozdě. Začali jsme panikařit a běželi jsme k Safaribusu, ale když jsme tam přiběhli, nikdo tam nebyl. Nakonec jsme s úlevou zjistili, že ve čtvrt byl jenom předpokládaný sraz. Safaribus měl vyjíždět až v půl. 

V klidu jsme seděli na lavičce, než někdo neobjevil další provazový hrad. A tak jsme strávili tu čtvrthodinu hraním na babu na provazové prolézačce. Pak přišel pan Michalik a ostatní skupiny, ale já jsem si uvědomila, že už nějakou chvíli nemám na zádech svůj batoh. Řekla jsem to Majdě a přemýšlela, kde jsem ho mohla nechat. Zvažovala jsem, jestli ho nemám jít hledat, safari jsem si však nemohla nechat ujít. 

Nastoupili jsme do autobusu, rozjeli jsme se a řidič začal povídat o zvířatech kolem nás. Vyprávěl se zaujetím a vypadalo to, že ho to velmi baví. Projeli jsme různými prostředími a pozorovali různé druhy zvířat. Viděli jsme například pelikány, antilopy, zebry, které šly nějakou chvíli za naším autobusem, a dokonce i jednoho pštrosa. 

Po asi dvacetiminutové projížďce jsme se vydali směrem k restauraci U Lemura, kde jsme měli mít oběd. U pavilónů jsme se s Majdou oddělily od ostatních a vydaly jsme se hledat můj batoh. Prošly jsme různá místa, která jsme během dne navštívily, a nakonec jsme ho našly u stánku s teplými lázeňskými oplatkami. Paní prodavačka ho našla a vzala ho do stánku, kdyby ho někdo hledal. 

S mírným zpožděním jsme dorazily do restaurace a daly jsme si oběd, který byl moc dobrý. Také jsme si povídali o tom, co kdo dělal nebo viděl. Kačka, Lauren a Jenni si chovaly kůzlátka a pan Michalik objevil v pavilonu toho největšího hada. Pak už nás čekala jen cesta domů. 

Myslím si, že se výlet velmi povedl a všichni si ho užili, i když nebylo zrovna nejlepší počasí a ztratila jsem batoh. Jen mám za to, že ty pracovní listy nebyly nutné. Kvůli jejich vyplňování jsme si toho nestihli prohlédnout tolik. Ale těšíme se na další výlet. 

Pavlína Hrachovcová