Zpráva z vodáckého kurzu sexty na Ohři
Vodácký kurz pro sextu proběhl ve dnech 12.-16. 6. 2023 na řece Ohři. Začátek kurzu byl ve znamení příprav, nakládání osobních věcí, skládání lodí, fasování materiálu na vodu a pěchování osobních věcí z velkého batohu do malého barelu. Po obědě ve vesničce Šabina následoval přesun bez věcí nad jez a zopakování základních dovedností pro jízdu na kánoi. Nácvik byl zakončen sjezdem přes rozvalený jez. Splavení jezu bylo pro jednu loď tak náročné, že její posádka musela být odkázána na své plavecké dovednosti, táhnutí převrhnuté kánoe ke břehu ale nakonec dopadlo dobře.
Následovalo naložení věcí do lodí a absolvování prvních deseti kilometrů do tábořiště v Královském Poříčí. V cestě stály dva jezy, jeden průjezdný a druhý se musel z důvodu nedostatku vody přetahovat. Zrádné kameny se podepsaly na jedné posádce, která se vykoupala. Aspoň si vyzkoušela těsnost barelů. Tábořiště bylo vcelku zaplněno ještě jinými školními kurzy, což znamenalo ztrátu soukromí, a tak byla celá parta odkázána na vytvoření menších debatních skupinek.
Druhý den následoval přesun dalších 11 km po vodě do Lokte, kde studenty čekal – kromě dvou poměrně snadno sjízdných jezů, společného obědu a stavění stanů – pěší výlet na tři kilometry vzdálený hrad Loket. Zde měli dokonce domluvenou prohlídku s průvodcem, a tak se studenti kromě jiného dozvěděli, jak hrad získal svůj název… Prohlídky se ovšem zdržel jeden účastník, jenž se těsně před odchodem zranil nožem při neodborné výrobě proutku na opékání buřtů (ten možná ani neměl). Musel tedy za doprovodu vedoucího kurzu navštívit karlovarskou nemocnici, kde proběhlo šití dvou ran dohromady čtyřmi stehy. Vpodvečer pánská část kurzu nelenila a posbírala slušné množství dřeva na večerní táborák. Konečně se sešla celá skupina. Vyprávění různých příběhů si zpestřila posloucháním bohužel jen reprodukované hudby.
Třetí den byl ve znamení 21kilometrového přesunu kolem krásných Svatošských skal a Karlových Varů až na ryze vodácké tábořiště Hubertus, které se rozprostírá uprostřed lesa. Provizorní kiosek, kde bylo k jídlu bohaté menu, k dispozici klasické dřevěné kadibudky (vcelku čisté), studánka s pitnou vodou 800 m od tábořiště, ale sprcha žádná, nikomu však ani nechyběla. Odpoledne čekala všechny posádky kánoí náročnější zkouška: průjezd asi 150 m dlouhou tréninkovou tratí s peřejemi. Při prezentaci rad na břehu, jak tuto část absolvovat bez potíží, byly vidět u některých studentů obavy, jestli to zvládnou. A zvládli, tedy až na jednu loď, která udělala chybu hned na začátku. Ta se už nedala napravit, a tak tito sextáni skoro celý kanál proplavali ve vestách a zachraňovali loď. Vpodvečer byla možnost nápravy. Spolu s nimi i další jejich spolužáci přenesli lodě po břehu a několikrát si to ještě vyzkoušeli. Na závěr si ještě dobrovolně zaplavali. Večer se pak při táboráku mohli svěřit ostatním s pocity, s nimiž do poměrně náročné trati vjížděli. Pro většinu to byla nová zkušenost.
Čtvrtý den byl před studenty necelých dvacet kilometrů dlouhý úsek do Vojkovic. Měl to být, podobně jako předchozí etapa, jeden z nejhezčích peřejnatých úseků, ale příroda to vyřešila sama. Bylo málo vody, a tak místo houpání se na peřejích se častokrát dřelo lodí o dno řeky. Přesto se stala dvě místa pro dvě posádky osudová. Nicméně důležité bylo vylovit všechny věci z Ohře a vylít loď. Tady už jeden barel zkouškou neprošel, a proto posádky čekal večer ve znamení sušení, které ještě umocnila poobědová skoro hodinová dešťová přeháňka, jediná za celých pět dnů.
Po příjezdu na tábořiště hned vedle fotbalového stadionu promočení a trochu prochladlí studenti reagovali na pokyn vysprchovat se a obléknout do suchého tím, že vběhli do řeky a oddávali se míčovým hrám. Aby snad neměli málo pohybu, domluvili si s druhou školní skupinou na 19:45 utkání ve fotbale. Utkání na 2x25 min soudcoval pan Halamásek, a když viděl, že naši vyhrávají 8:1, posílal na hřiště další protihráče. V jednom okamžiku jsem na hřišti napočítal 14 hráčů soupeře v zelených převlékacích dresech, ovšem více jak polovina byla asi o 2 roky mladší… Naši vyhráli 12:3. Kolem hřiště se za podpory hrajících reproduktorů vytvořily dvě skupinky diváků, z každého družstva jedna. Konec utkání byl ve znamení podání ruky a samozřejmě fotografování. Závěrečný táborák už byl klidnější, s povídáním a dojídáním pizzy, kterou si nechali studenti přivézt z civilizace. Večer i ráno při čištění zubů byli studenti trochu překvapení z perlící vody, jež pocházela z vodního zdroje, z něhož čerpá i několik kilometrů vzdálená stáčírna minerální vody Mattoni v Kyselce.
Páteční den už byl ve znamení balení a přesunu do Babic na oběd. Celý kurz proběhl bez vážnějších problémů, většinou za svitu slunce a v dobré náladě všech. Student, který měl po sešití ran zákaz plutí v kánoi po vodě, se dvě etapy přesouval po vlastní ose, část autobusem a část pěšky. Ani on nebyl o společné večerní chvíle se svojí skupinou ochuzen.
Tomáš Gnad
