No Taboo Conference 2019: Peer Pressure

Jaké je to být transgender?

Může být žena knězem?

Na co budu myslet, až budu umírat?

Můžu chytit HIV z hlubokého líbání?

Je normální občas dostat pár facek?

Co mají tyto otázky společné? Jsou TABU. I v dnešní moderní společnosti patří mezi témata, kterým se vyhýbáme, o kterých nemluvíme a kterých se bojíme. A právě proto pro nás připravilo Poradenské centrum vůbec první No Taboo konferenci s názvem No Taboo Conference 2019: Peer Pressure.

Akci předcházely měsíce příprav, ale vše se bezesporu vyplatilo, neboť dorazilo nespočet vynikajících a hlavně zajímavých i kontroverzi vzbuzujících řečníků, vše bylo na vteřiny naplánováno a studenti od primy do sexty se mohli jen a jen těšit na to, co je čeká. Předem si ale museli vybrat ze široké nabídky seminářů, přednášek, promítání, dílen či diskuzí i o takových tabutématech jako menšinová sexuální orientace, domácí násilí, fáze umírání nebo fakt, že nás technologie pohlcují. Pokud vás zajímá kompletní program, najdete jej zde, fotogalerii pak tady. A další reportáž primánky Adriany Skřivanové zde.

Za studenty můžeme směle říct, že konference splnila svůj účel a dala nám šanci se otevřeně dozvědět a pobavit o věcech, které se stydíme řešit nebo které nás zajímají, ale nikdy jsme se nezeptali. Kde jinde byste mohli bez okolků zpovídat jeptišku, transgendera, dva táty, kluka z pasťáku, policejního vyjednavače a nebo kontroverzní umělkyni?

A co jsme si z toho vlastně odnesli?

Jasmína: Já jsem šla na semináře, které mě zajímaly, ale neměla jsem k nim žádnou předchozí vazbu. Rozšířila jsem si tedy obzory, dozvěděla jsem se něco nového, potkala zajímavé lidi a  zeptala se na ty nejosobnější otázky. Nejvíce mě oslovila přednáška o paliativní péči a umírání, což je paradoxně oblast mně velmi blízká, a proto na mě tak moc zapůsobila, i díky panu Martinu Loučkovi, který i z tak pochmurného tématu dokázal udělat poutavé povídání.

Honza: Já to měl přesně naopak, mnou vybrané semináře se týkaly oblastí, které mají v mém životě určité místo. I tak jsem se dozvěděl mnoho nového a hlavně poznal skvělé lidi z daných směrů. Musím vyzdvihnout, že jsem cítil tu “komfortní zónu”, ve které jsme se mohli bavit opravdu o čemkoli. Do diskuze se vždy zapojili úplně všichni bez ohledu na věk, vyznání, národnost či barvu pleti. Atmosféra byla ve všem pozitivní a podpůrná.

Po NTC 2019 mnoho z nás ví, že je potřeba mluvit otevřeně a bez ostychu. Když už Poradenské centrum konferenci uspořádalo, tak je na nás, abychom myšlenku bourání tabu šířili dál za hranice kampusu.